Ója (Olga Veselá), svérázná liberecká grafička věnující se především linorytům, které tiskne sama doma v malých sériích, bude mít 1. března od 17:00 v Kreismusikschule Dreiländereck v Žitavě vernisáž výstavy Non Ora et Non Labora.

Nemodli se a nepracuj. Podle Ójy se všichni ženeme za úspěchem, nejvyšší hodnotou je výkon a neustálé zlepšování. Máme spoustu povinností i možností, jak se rozptýlit, že je vlastně těžké zůstat sám u sebe a dělat to, co nás skutečně naplňuje. Cyklus devatenácti linorytů se věnuje univerzálním a všem lidem blízkým tématům jako je láska, čistota, boj ducha s temnotou nebo smrt.

Ója studovala v Jablonci nad Nisou obor Medailérství a kovorytectví, který se vyznačuje precizností, přesností a perfekcionismem v detailu. „Moje tvorba je neučesaný, divoký zvíře. Baví mě chybovosti, nedokonalosti. Pokaždé je možné vytisknout něco jiného a originálního. Zbožňuju tiskové chyby, dílo nechtěného. Tvořím a chci, aby se do díla otiskla má představa, ale stejně se tam vytvoří něco „samo“, co ale není samo od sebe. Mám ráda symboly, archetypy, přírodní věci, věci, které mají dvojí význam. Vycházím ze sebe a co se v tom obrázku „náhodou" uděje, je hrozně zajímavý. A to, jak to interpretuje divák svým vlastním pohledem, je další rozměr, který mě baví. Nerada říkám lidem, co na obrázcích je, naopak je nechávám, aby si do mých děl projektovali vlastní představy.“

Po umělecké škole se Ója věnovala pohřebnictví, konkrétně začala studovat Podnikání se zaměřením na provozování pohřební služby. Její hlavní motivací bylo zjistit, proč je v české společnosti smrt tak velké tabu. Proč se k umírání přistupuje tak odosobněně. Pozůstalý pro zemřelého u pohřební služby objedná balíček, vše je unifikované, parte předpřipravené, hlavně se smrtí a pohřbem jako rituálem příliš nezabývat a mít ho co nejrychleji za sebou. Oboru se dlouho nevěnovala, vlastně spíš trochu přišla o iluze.

Po studiích žila rok na ulici ve Španělsku, kde prodávala malované kamínky, učila se španělsky a pomáhala uprchlíkům s komunikací s úřady a vedla výtvarné aktivity pro jejich děti v Cruz Roja (Červený kříž). Díky této zkušenosti zjistila, že ji sociální práce a pomoc lidem, kteří jsou na okraji zájmu, naplňuje. Po návratu do Čech začala pracovat jako streetworker na Frýdlantsku. „Byla to silná zkušenost, setkala jsem se s mnoha lidmi v jejich domovech, na ulici. V současné době začínám pracovat na Magistrátu v Liberci, kde budu pomáhat lidem, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní např. z důvodu dluhů, aby se dostali na trh práce a stabilizovali svojí situaci.“

Osobitá umělkyně, co myslíte? Já vám to říkala hned na začátku. Tak přijďte na vernisáž a poznejte se s ní. Uvidíme se tam!

Kromě výstavy má Ója v Žitavě i další plány. V dubnu začne lektorovat dvouměsíční kurz linorytu pro děti ve Volkshochschule v Salzhausu. Jednou týdně se mohou zájemci zúčastnit dvouhodinového workshopu, kde se dozví o technice linorytu a jeho historii. Budou si moci vyzkoušet celý proces tvorby linorytu od návrhu přes řezání až k jeho tisku. Přihlásit se mohou zájemci ve věku 9 až 15 let. Více informací: zde

Líbí se vám Ójina práce? Ozvěte se jí přes Facebook nebo Instagram, ráda vám své tisky prodá.

Rozhovor můžete shlédnout zde: