Dvacet let v Unii
Dvacet let v Unii
Společnost
»Dosáhli jsme mnoha úspěchů. Stále však před námi stojí několik zajímavých úkolů a výzev.«
Před dvaceti lety došlo k dosud největšímu rozšíření Evropské unie, kdy k ní přistoupilo Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Zaklínadlo, které tento vývoj charakterizuje a obhajuje má pět bodů: volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu a informací a zní velmi optimisticky a s klidem můžeme říci, že takhle i funguje. O tom, jestli je všechno tak růžové, jak popisují příručky a hodnocení úředníků můžeme diskutovat a ověřovat si třeba právě u nás, v trojzemí, kde máme dnes a denně možnost testovat jejich platnost a můžeme také hodnotit, jak k novým možnostem přistupují hned tři státy, které historie na čas rozdělila, aby se dnes pokusily spolupracovat a kooperovat.
Mnoho výhod jsme přijali za své téměř okamžitě. Prostupnost hranic, volný pohyb zboží… O tom jak je nepříjemné o tyhle benefity přijít jsem si naplno uvědomili, když pandemie kovidu hranice znovu na nezanedbatelně dlouhý čas uzavřela. Je ale fakt, že klecí se tehdy nestala jenom Evropská unie, ale i jednotlivé státy a asi není mnoho občanů kdekoli, kteří by si to chtěli někdy zopakovat.
Jsou tu ovšem stále překážky, které přeshraniční soužití poněkud komplikují. Týká se to třeba využití zdravotních služeb, které i přesto, že byla podepsaná jistá memoranda nefungují málo, respektive vůbec.
Senátor Zbyněk Linhart z Krásné Lípy, který tuto problematiku sleduje dlouhodobě k tomu říká: „S touto spoluprací jsou problémy v celé Evropě a největším a asi neřešitelným problémem je cena zdravotních služeb v jednotlivých státech, protože právě zdravotnictví je zcela v kompetenci jednotlivých zemí. A právě platby jsou největší překážkou. Na druhou stranu by jistě bylo zajímavé do všech kalkulací započítat náklady na převozy pacientů, nebo na jejich transporty vrtulníkem do vnitrozemí jednotlivých zemí a srovnat je s možností transportovat pacienty často jen několik kilometrů do země sousední….“
Proti tomu je třeba spolupráce hasičských sborů v případně nutnosti mnohem snažší i když také ne bezproblémová. Ačkoli existuje možnost přeshraniční spolupráce jednotek sousedních zemí, neexistují dosud krizové plány, která by určitá, logicky propojená, území integrovala tak, aby byla dostupnost potřebné techniky co nejsnazší. Jako příklad uvádějí požárníci Šluknovský výběžek, respektive jeho západní část, kdy v případě potřeby vysokých žebříků při požáru v Dolní Poustevně, musí vyrazit tato technika z Rumburku nebo Varnsdorfu, což jsou desítky kilometrů, ale stejná technika je k dispozici hned za hranicí, tedy v Sebnitz.
Naproti tomu je spolupráce v oblasti kultury celkem plodná a bohatá. Můžeme hovořit o opravách různých památek, významných míst a spolupráce různých kulturních institucí. Logicky, protože právě v této oblasti existuje celá řada souvislostí, které jasně signalizují, že v trojzemí bylo propojení lidí, kteří tu žili mnohem organičtější, než je nyní.
Ale i tady je patrná snaha navázat na historii a třeba už 14. května bude zahájen další ročník Nisa Fim Festivalu, který letos slaví také dvacet let svého trvání a už brzy přineseme informace o tom co a kde v jeho rámci uvidíte.
Za skutečně nepochopitelné lze v Trojzemí považovat fakt, že Česko ani Polsko dosud nezavedlo Euro, což ve výsledku znamená, že když se v této oblasti dlouhodobě pohybujete, musíte mít tři peněženky, případně kapsy plné drobných, ve kterých je někdy hodně těžké se vyznat, nicméně i tohle lze přežít a užívat si tu mnohost, která je jednoznačně obohacující.
A ještě je tu informovanost o akcích ve všech třech zemích. Můžete mít pocit, že i v této oblasti to trochu vázne, ale třeba i proto je tu tento web. Budeme se snažit, abyste věděli pokud možno všechno!