Je to jeden z těch zimních dnů, kdy raději zůstáváte doma. Ledový vítr vyhledává každou příležitost prolézt pečlivě naskládanými vrstvami oblečení a nohy hledají oporu na zmrzlém sněhu. Přesto se těšíme na procházku, která nás zavede od úpatí hory Oybin až ke zřícenině hradu. Zde, v horské vesničce, která získala jméno právě podle této hory, se potkáváme se Simone Hohlfeld. V roli služebné Brunhilde již řadu let provází lidi po „svém“ hradu a s velkou dávkou humoru a vědomostí zprostředkovává svým hostům fascinaci Horní Lužice.

Každý, kdo zde se Simone prochází, rychle pochopí, že z dob dávno minulých se stále můžeme neuvěřitelně mnoho naučit. Mimo jiné s ní hovoříme o roli žen ve středověku a o tom, co z toho se dá přenést do naší současnosti. Dozvídáme se, že v Horní Lužici byla již před 600 lety svoboda vyznání a že region byl ve své historii nejen vlastí, ale opakovaně se stal také domovem lidí z různých kulturních oblastí. Pomalu získáváme pocit, že té „tvrdohlavé lebce z hornolužické žuly“ lze s klidným svědomím připsat i takové vlastnosti jako otevřenost a pohostinnost.

Následující video nám prozradí, jaký příběh přivedl Simone na hrad, proč je pro ni, kromě údržby areálu, důležité jeho udržitelné využívání a proč je participace a zapojení se klíčem k dalšímu provozu zříceniny hradu.

Rozhovor: Franziska Pohl, Produkce: Sven Müller