Heinz nás vítá ve svém malém bytě za jednou z barevných fasád žitavské umělecké čtvrti. To, že žije obklopen uměním, není dáno pouze budovou. Byt připomíná byt sběratele umění. Mnoho obrazů na stěnách a složek namaloval sám. Není jediný motiv, který by nám Heinz předložil a který by nemohl pro které nenachází slova vzpomínky. Jeho rodiště, Francouzské hory, přátelé a známí z etap jeho bohatého života. Po čtyřiceti letech strávených ve francouzské Provence se nyní chystá strávit důchod v Žitavě. Společně jedeme k jezeru Olbersdorfer See. Zde je dostatečný výhled na to, aby Heinzovy zajímavé příběhy mohly působit. Dozvídáme se, co pro něj jako syna vysídlených rodičů znamená domov, jak došlo k tomu, že se přestěhoval z Německa do Francie, a co si myslí o lidech v našem regionu. Je to už téměř rok, co jsme s Heinzem vedli tento rozhovor. Na podzim jsem se s ním setkal na jedné z jeho fotografických prohlídek města a dozvěděl jsem se, že se do Francie přece jen hodlá vrátit, když už mu je přes sedmdesát. Vybavují se mi jeho slova o pojmu domov, který ho rodiče nikdy nenaučili. Možná, že domov vůbec není místo. Možná
Pro Heinze jsou to možná také jeho fotografie se všemi vzpomínkami. V každém případě jsem rád, že Žitava hrála v jeho životě určitou roli ... a s trochou štěstí tu s námi Heinz ještě nějakou dobu zůstane. Zde, v pestrá umělecká čtvrť v centru Žitavy.