Kniha „My už to děláme - Lužice v proměnách“ (Wir machen das schon – Lausitz im Wandel) prezentuje patnáct lidí, kteří v Lužici žijí, pracují a angažují se. Mluví zde o svých zkušenostech, prostoru kde žijí, svých projektech a o tom, co by si přáli pro Lužici po strukturální změně. Jsou to velmi odlišné příběhy ze Saska a Braniborska, z Dolní a Horní Lužice, od mužů a žen, od místních, od těch kdo se vrátili i od nově příchozích. Přes odlišnost zkušeností, názorů a přístupů respondentů je zde jedna společná otázka: Kam směřuje Lužice po ukončení těžby hnědého uhlí, což povede nejen k ekonomickým, ale také k sociálním a společenským změnám?

Je to nakonec něco, s čím máme v Lužici zkušenosti, nejde o první strukturální změnu. Velký rozdíl oproti hospodářskému a sociálnímu přelomu po letech 1989/90 spočívá v tom, že tentokrát by se mohlo skutečně jednat o změnu, na kterou zbývá čas a pro kterou je k dispozici 17 miliard eur na řešení jejich následků. Proto je také čas a prostor pro otázky: Jak chceme žít za dvacet let? Jak je možné zapojit lidi, kteří se chtějí podílet na strukturálních změnách? Jak využít peníze na podporu nových a inovativních nápadů a projektů? Jak zajistit, aby zde měly perspektivu i naše děti a zůstaly v Lužici?

Kniha, která byla vytvořena v rámci projektu „Sociální strukturální změny a poradenství v oblasti politiky v Lužici“ (Sozialer Strukturwandel und responsive Politikberatung in der Lausitz) v „Institutu pro výzkum transformativní udržitelnosti v Postupimi“, by chtěla dát podnět k diskusi o podobných otázkách. Knihu jsme vzali jako podmět promluvit si s Franziskou Schubert. Franziska Schubert je členkou parlamentní skupiny Bündnis90 / Die Grüne v Görlitz a Saského zemského parlamentu a městské rady v Ebersbachu / Neugersdorfu, kde žije. Narodila se v Löbau, studovala v Osnabrücku a Budapešti, a před návratem do Horní Lužice se věnovala výzkumu rozvoje příhraničních regionů, měst a regionálnímu rozvoji a řešení demografických změn ve východním Německu a východní Evropě na univerzitě v Drážďanech.

Franziska Schubert je jednou z osob prezentovaných v knize a zasazuje se o větší účast občanů v procesu strukturálních změn. Mluvili jsme o tom, jak toho lze dosáhnout a jaké výzvy vidí v Horní Lužici.

Christine Herntier, starostka ze Sprembergu, řekla: „ Především to musí oslovit mladé lidi, jinak budou ty miliardy, které jsou k dispozici pro strukturální změny, vyhozené z okna. Jak můžeme změnit Horní Lužici, aby byla vhodná i pro naše vnoučata?

Mladí lidé by měli být vážně zapojeni do rozhodovacího procesu. Měli bychom vytvořit formáty, díky nimž se lidé chtějí zapojit. Existují již různé přístupy, například projekt „Lužice s budoucností“, kde drážďanští studenti navrhli model pro větší zapojení občanů. Potřebujeme také radu dětí a mládeže, která nejen radí, ale má také volební právo. V tuto chvíli se bohužel děje příliš málo. Rovněž se obávám, že nápady a projekty mimo regionální politický mainstream, jako jsou projekty v oblasti klimatu, nejsou přijímány s otevřenou náručí, a proto nebudou vůbec realizovány.

V knize hovoříte o nezdravém oportunismu a panském chování politických vůdců. Je to důvod, proč je občanská angažovanost od začátku řízena určitým směrem nebo hned zamítnuta?

Peníze na strukturální změnu jsou rozděleny mezi obce a komunity. Ty také přihlašují projekty nebo některé z nich již nahlásili. V současné době není jasné, jak a kde se mohou občané přímo zapojit. Vyjádření názoru a vážně brané zapojení jsou dvě různé věci. Existuje jistá obava z transparentnosti a zapojení. Doteď bylo v rámci státní správy rozhodováno podle hesla: „Mnoho kuchařů přesolilo polévku“, děláme to tak, jak to považujeme za správné. U mnoha lidí to vytváří pocit, že nemá smysl se do tohoto procesu zapojovat, protože se se svými nápady stejně nedostanou ke slovu. Takováto rozhodnutí ze shora hazardují s důvěrou a vedou k rezignaci, protože lidé nemají pocit, že jsou bráni vážně. A to bere, nejen mladým lidem, odvahu se aktivně zapojit do práce na změnách. A tím ztrácíme lidi, kteří by v budoucnu mohli převzít odpovědnost.

Jak je to možné změnit?

Jednou z možností je vytváření publicity. Rádi bychom povzbudili lidi, aby využili své veřejné právo klást otázky na zasedáních městských zastupitelstev a zasedáních obcí, jakož i v krajských zastupitelstvech. Dalším nápadem by byla rada zástupců, obdobná jako je porota u soudů v USA. Tam jsou členové vybráni podle průřezu společnosti. Proč nezřídit takovou radu, která by se podílela na rozhodování o projektech strukturálních změn? Nyní je dobrá příležitost to vyzkoušet. Kromě toho potřebujeme výměnu názorů, která jde nad rámec tradičních struktur, abychom mohli k otázkám také někdy přistupovat kreativně nebo hravě.

Proč většina lidí zjevně nevěří, že strukturální změna může být úspěšná?

Bohužel je myšlení stále ještě částečně uvězněné v 70. letech a do značné míry staví na výstavbě venkovských cest, přeloženo: silnic. Tady bych si přála, aby činitelé s rozhodovací pravomocí uvažovali kritičtěji o tom, co znamená moderní infrastruktura, a to i z hlediska udržitelnosti, protože stavba silnic sama o sobě náš region kupředu neposune.

Měli bychom uvažovat ve smyslu udržitelných struktur. Z demografického hlediska se náš region zmenšuje a stavba silnic je vytvořena pro individuální automobilovou dopravu. Peníze by se možná mohly rozumněji investovat do reaktivace železničních tratí.

V knize říkáte, že politické klima v našem regionu je obtížné a nevyznačuje se velkou rozmanitostí. Veřejné pomluvy, vyhrožování a násilí patří k metodám těch, kdo se přiklánějí k minulosti. Proč by se tedy měl člověk vrátit (zpět) do Horní Lužice?

Můžete to vyjádřit jednoduše takto: To, co se děje v neděli na B96, je negativní faktor umístění. Politické klima v Horní Lužici je konzervativní až pravicově konzervativní, je málo povědomí o hodnotě rozmanitosti a diverzity. Lidé, kteří se snaží o to, aby došlo ke změnám, si často myslí, že jsou sami, protože ostatní jsou hlasitější. Musíme ukázat, že zde existuje i něco jiného, ​​například prostřednictvím příspěvků hostů nebo názorů čtenářů nebo jednoduše dobrých příkladů toho, co je zde možné. Pokud chceme, aby se lidé vrátili nebo se přestěhovali do Horní Lužice, musíte také zajistit, aby existovaly volné prostory, které je možné přetvářet. Potřebujeme lidi, kteří chtějí vést region kupředu a můžou se postarat o to, aby si se svou angažovaností nenaběhli. Jedině tak se může něco pohnout. Pokud budou správní struktury i nadále dělat věci nad hlavami lidí jako dříve, tak to frustruje i ty nejodolnější. Čím více budou mít odhodlaní lidé špatné zkušenosti a naběhnou si hlavou proti zdi, tím méně se budou v budoucnu podílet na rozvoji regionu. A to si náš region nemůže dovolit.

Změní se to, když se mladí lidé budou angažovat v politických funkcích?

Generační změna, kterou k tomu potřebujeme, nenastane sama o sobě. Potřebujeme lidi, kteří chtějí být součástí změny, kteří mají jasný postoj, který vnesou do těch starých struktur. Existují nápady a vize, jak toho lze dosáhnout. Mám na mysli například „University for Future - Univerzitu pro budoucnost“, kterou v současné době rozvíjíme s Vysokou školou Zittau / Görlitz, jejímž cílem je mladé lidi, kteří zde studují, zde také zakořenit. A nominace Zittau na“ Evropské město kultury“ ukázala, že je možné lidi z regionu nadchnout pro společný cíl i vize. Stále však platí, že se musíte neustále ospravedlňovat, pokud jste pro něco - pro zdravé prostředí, pro otevřenou společnost. Ti, kdo jsou proti všemu, se ospravedlňovat nemusí. Takhle zde vypadá mainstreamová politika. Ještě stále jsou často chráněni a podporováni ti, kteří nejednají v souladu se společným blahem. Přičemž jde přeci o to, aby bylo možné diskutovat o tom, jak zde chceme v budoucnu společně žít. A téma společného dobra a společenství je přitom zásadní. Také pro současné, otevřené chápání domoviny.

Další příklady a přístupy, jak je tohoto možné dosáhnout, lze najít v knize. „My už to děláme - Lužice v proměnách”, která vyšla v únoru 2021 v nakladatelství „ Verlag CH. Links“ a kterou lze mimo jiné objednat v Online-Shop der Buchhandlung Buchkrone in Zittau