Každý rok v zimě, když se otevírají registrace na Letní Cirkusový Tábor (známý také jako CiS – Cirkus v létě, originál Cyrkus im Sommer), jsou všechna místa obsazena během dvou až tří hodin. Cena je velmi výhodná, což k tomu přispívá. Místo konání se měnilo, tábor probíhal například v Polsku (Radzimów, Wolimierz), ale v posledních letech se koná pravidelně v Kühlhaus v Görlitz. Hlavním důvodem zájmu je ale jeho vynikající pověst a vysoká kvalita.

Nedokážu o tomto fenoménu psát s novinářským odstupem, protože sám jsem součástí „Cirkusové rodiny“. Působil jsem tam dříve jako projektový partner, jako instruktor a dnes se i mé tři dcery zapojují do aktivit – vedle dvou set dalších dětí z okolí Görlitz a Zhořelce, které od září do května trénují akrobacii, žonglování, klauniádu, hudbu a další cirkusové dovednosti v rámci tohoto projektu. Již téměř dvacet let Cyrkus – polsko-německý neologismus sloužící jako oficiální název – funguje na poli mezinárodní cirkusové pedagogiky.

Začalo to letními projekty, poté vznikl „Cyrkus v Obchodě“ a nakonec „Cyrkus v Kufru“ (mobilní verze, která zajišťuje různé akce v okolí, dnes už ji vedou absolventi Cyrkusu, nikoli instruktoři). Právě v rámci symbolického „Cyrkusu v Obchodě“ se děti z obou stran hranice setkávají na týdenních aktivitách. Tento symbolický „obchod“ (a další lokace na obou stranách Nisy) byl v roce 2024 nahrazen „Cyrkusovým DOMicilem“. Díky velkému úsilí se bývalá jídelna vagonky Görlitz proměnila v centrum cirkusového umění a pedagogiky. V září 2024 se konal cirkusový festival, který slavnostně otevřel tento prostor. V prosinci pak celá cirkusová rodina zaplnila divadlo v Görlitz při příležitosti každoročního vánočního představení.

A tím končí dobré zprávy a nekonečný „den dětí“, který trval po mnoho let. Sdružení KulturBrücken čelí krizi a šest stálých zaměstnanců spolu s třinácti nezávislými spolupracovníky stojí před plně dospělým ekonomickým dilematem. Ze scén i do nekonečných hlubin internetu míří výzvy k pomoci ve formě darů – což z úst nesmírně zábavného mistra ceremonií, otce cirkusového chaosu, nepřekonatelného Valentina zní téměř neuvěřitelně. Kdo vyměnil Valentina? A co udělali s tím pravým?

Během posledního vystoupení (tfuj, tfuj!) v divadle odpověděla po melancholickém německém moderování Valentina zpoza kulis polská moderátorka a pokračovala v sekulární tradici černého humoru: „Valentine, jsi propuštěn!“ Nikdo se nezasmál – zejména německá část publika (protože to nepochopila). Poté ještě zaznělo uklidňující: „Nebude to tak zlé…“

Situace však skutečně není k smíchu. KulturBrücken informuje, že důvodem je neodsouhlasení rozpočtů na příští rok (2025) na úrovni okresu Görlitz ani spolkové země Sasko. Proto není možné získat oficiální informace o výši přiděleného financování, ba dokonce ani potvrzení, zda bude financování vůbec přiděleno. Dárci grantů také snižují částky. Je krize.

Jako otec posílající děti na cirkusové lekce jsem z nízkých poplatků měl radost. Ale jak nás informuje sdružení, skutečná cena za měsíc, která pokrývá všechny náklady, by měla činit asi 100 eur na osobu. To trochu mění situaci. Trochu – protože nakonec tyto náklady bude muset někdo nést, štěstí dětí přece nemá vyčíslitelnou hodnotu. Děti se organizují samy, chtějí dělat vystoupení na ulicích, aby nasbíraly peníze na činnost. Nejvíce zkušené skupiny, s abstraktně znějícími a jmény nepotřebujícími překlad Lama Kolana a Pižama Banana, jsou už skoro profesionálové. Během těchto let vyšlo z Cyrkusu několik stovek takových dětí.

O pozitivních aspektech cirkusové pedagogiky – psychických, fyzických a dalších – by se dalo mluvit dlouho, ale pokud někdo někdy viděl usměvavé a ultra-šikovné děti na cirkusovém pódiu, ten má jasno. Nemluvě o tom, že je to jeden z mála skutečně fungujících, zdola vycházejících česko-německých projektů.

Z přicházejících informací – ať už globálních, nebo lokálních – vyplývá, že případ Cyrkusu je v Sasku jen vrcholem ledovce. V Polsku peníze na kulturu nikdy nebyly v nadbytku. Politika vítězí nad uměním. Co dělat? Znáte nějakého bohatého mecenáše? A možná chcete sami přispět pár korunami?

Foto: Jacek Rydecki