Petr Nárovec byl opravářem lokomotiv, vařil čaj, hodně čaje, byl kastelánem na vodním hradě Lipý v České Lípě, teď tam provádí návštěvníky, účastnil se středověkých bitev a k tomu všemu začal vařit podle středověkých receptů, aby iluze dávno minulých dob byla dokonalá. Známe se dlouho, ale celá ta léta jsem ho znal pouze pod přezdívkou Brambor.

Petře, kdy si se vlastně stal Bramborem?

‌Hned když jsem nastoupil na střední školu. Pan učitel Machota si nás ukládal do paměti a když přišlo na mě, řekl jenom: aaaa, tohle je takový Křemílek bramboroidní postavy. A už mi to zůstalo.

Opravovals lokomotivy, ale já tě znám až jako šéfa čajovny. Tam ses dostal jak?

‌Vlastně náhodou, tu čajovnu měl kamarád a potom neměl čas, tak jsem to na chvíli zkusil. Nakonec to bylo sedm let. Sedm let a hodně čaje.

‌A kastelánem si se stal jak?

‌Přihlásil jsem se do konkurzu vyhrál. Myslím, že mi body přinesla hlavně položka "aktivní zájem o historii". Mě tyhle věci zajímaly vždycky. Vodní hrad nebyl otevřený na denní bázi, ale kdykoli byla nějaká prohlídka, šel jsem se podívat. A potom jsem tu byl deset let kastelánem. Popravdě, náš hrad je spíš zřícenina, a to ne jenom hradu, ale i zámku a továrny...

‌Jak bys nás nalákal na jeho prohlídku?

‌Na jeho historii, která je pozoruhodná. Tenhle hrad byl založen už někdy ve třináctém století a dělo se tu spousta zajímavých věcí. Taky je zajímavé, že přežil skoro všechno, jenom ne budování socialismu. Tenkrát tu proběhl i odstřel, který naštěstí přežily naprosto unikátní sklepy, které se zachovaly stovky let. Ty sklepy jsou postaveny na ostrově pod hladinou řeky a celou dobu funguje hydroizolace navržená těmi dávnými staviteli. Od toho odstřelu tu však máme také pramínek a vodu je tudíž třeba odčerpávat. Mimochodem, je to prostor, třináct metrů dlouhý, vejde se sem skoro padesát lidí a občas tu probíhají takové sklepně – komorní koncerty.

Když už jsi byl na hradě, tak si začal i šermovat....

‌No. Byl jsem vždycky spíš pěšák, běhal jsem se žebříkem a dobýval hradby. Moje oblíbená zbraň nebyl meč, ale krátký tesák a pukléř....

‌A když hrad a šerm, tak došlo i na středověkou kuchyni?

‌Vlastně ano. Jezdíme po různých středověkých slavnostech a jíst musíš. Vařili jsme dřív takovou klasiku, buřtgláše a tak, ale občas jsme se dostali k nějakému středověkému receptu, třeba k sladkému hrachu a připomnělo nám to spíš taková ta neoblíbená jídla ze školních kuchyní.... Ale nedalo mi to a zkusil jsem to a byl bys překvapen, hrách na sladko je docela dobrý dezert. Vařím ho ze žlutého hrachu, trochu omastím sádlem, přidám rozinky a med. A nakonec se to polije smetanou a ozdobím sekanými mandlemi, nebo ořechy. Vaříme samozřejmě na ohni.

Kolik porcí musíte připravit?

No to je, různé na Lipnici vaříme tak pro osmdesát až sto lidí.... A kolik se připravuje chodů? Nejvíc jsme jich dělali pro Karla IV. To jich bylo asi dvanáct, ale na to nás bylo víc. Každá skupina vlastně dneska už má svoje kuchaře, když se sejdem, říkáme tomu Spojená království kuchařská. A protože se ve středověku v Evropě ještě nevařily brambory, Kolumbus je ještě nepřivezl, tak si mě kamarádi dobírají, že jsem se stal jediným Bramborem, který ve středověké kuchyni najdeš.