Skrytý poklad na venkově: Příběh tradičního trhu v Siedlęcině

Skrytý poklad na venkově: Příběh tradičního trhu v Siedlęcině

Trojzemí chutná

»Tradiční trh s neotřelými chutěmi: V malebné vesničce Siedlęcin každou sobotu ožívá bývalé panské sídlo. Místní producenti z oblasti Jelení hory nabízejí své výrobky, od medu po kozí sýry, ve stáncích na útulném nádvoří pod věží. Tato skrytá perla v Polsku mezi Jizerskými horami a Krkonošemi láká na tradiční domácí potraviny a nevšední zážitky. Přečtěte si, jak se obec Siedlęcin stala místem setkávání farmářů a milovníků tradičního venkovského života, a objevte nečekané poklady, které tento trh skýtá.«

Bývalé panské sídlo na úpatí obytné věže v Siedlęcině / Boberröhrsdorf poskytuje pozadí pro malý víkendový trh. Každou sobotu od 10 do 13 hodin zde nabízejí své potraviny producenti z oblasti Jelení hory. Med, marmelády, sýry a uzeniny pocházejí z vlastní produkce a jsou vyráběny originálním způsob podle rodinných receptur z toho, co region nabízí. Název malého trhu "Chuť hor" splňuje to, co slibuje. Místní chovatelé a zahradníci z okolních obcí mezi Jizerskými horami a Krkonošemi zde prodávají své domácí produkty.

Obec Siedlęcin a místní trh jsme objevili náhodou. Víkendový výlet nás zavedl do“ Přírodního parku Údolí Bobry“ (Park Krajobrazowy Doliny Bobru), čtyři kilometry severozápadně od Jelení Hory. Samotné místo je nenápadné. Dva kostely vyčnívají mezi domky na svahu. Přes vesnici se vine Bober, řeka, která spojuje jezero „Modry“ na jihovýchodě a jezero „Wrzeszczyńskie“ na západě. Krásná, kouzelná oblast, která je ideální pro víkendový pobyt a pěší turistiku.

Výletními cíly jsou hrady a zámky v této oblasti. Nedaleké Jelenohorské údolí je tím známé. V jednom průvodci jsme narazili na samostatně stojící středověkou obytnou věž. Hledali jsme nejprve v lese. Poté, co jsme po dobrodružném kovovém mostu překročili Bober v Siedlęcině, objevila se přímo nad námi za kamennou zdí. Jsme uprostřed obce. Příjezdová cesta vede do nezpevněného dvora. Bláto a štěrk skřípají pod pneumatikami. Kouř stoupá nad ohněm. Doma vyrobené dřevěné stánky se tlačí na jižní straně poblíž zdi bývalého opevnění. Neúmyslně poskytuje tento trh kulisu pro cestu časem.

S MG 0023
S MG 0010
MG 0006

Při naší druhé cestě se setkáváme s Martou a Mariuszem na víkendovém tržišti. Naštěstí. S angličtinou a němčinou se zde daleko nedostaneme. Když jsme dorazili, hovořila již Marta se zdejšími prodejci. Potkali jsme i dva mladé lidi, kteří prodávali magnety, které sami navrhli.

Netrvalo to dlouho a byli jsme v rozhovoru s Piotrem Sytou, který společně se svou ženou hospodaří na statku „Sytá koza“ v obci Giebułtówka u Mirsku v polské části Jizerských hor. "Vše, co zde prodávám, vyrábíme s manželkou sami." říká. "Znalosti jsme získávali postupně sami, nebo si je přebrali od jiných chovatelů koz. V současné době vlastníme 72 koz. Další kozy přijdou v létě," říká s hrdostí. Chceme vědět, zda kozy také poráží a zpracovává maso. "Ne, kozy a jehněčí pouze prodáváme řezníkům k dalšímu zpracování. Naše produkty vyrábíme z kozího mléka." Jsme poučeni. "Kozí sýr, uzený sýr. Smetanový sýr, čisté kozí mléko a ..." Udělá krátkou pauzu, načež zvedne malou plochou láhev: "likér z kozího mléka". Jeho očekávání je potvrzeno: Nevěřícně na něj hledíme a on rozdává s potutelným úsměvem skleničky na ochutnávku. Směs kozího a kokosového mléka s příměsí vodky je neobvyklá, ale dobrá. Kozí mléko získává díky kokosovému mléku exotický nádech.

Další prodejci se zapojují. Chceme vědět, jak vznikla myšlenka na pořádání tohoto statkářského trhu? Piotr Syta vysvětluje: "Všichni sedláci, k nimž jsem se přidal o něco později, spojili své síly, aby každou sobotu po celý rok nabízeli na trhu své produkty, bez ohledu na počasí. Našli jsme toto místo, zde na úpatí obytné věže a prodáváme zde naše výrobky, které nenajdete v obchodě s potravinami. Med, zeleninu, ovoce, maso, tvaroh a sýry, mléko a pečivo. Sezónní zboží. Všechno domácí. "

Vedle nabízí Weronika a Andrzej Krala z Piechowic výrobky z jejich včelína. Od nich chceme nejprve vědět, proč na tento trh není téměř žádná reklama? Andrzej Krala to komentuje: "Ve skutečnosti nepotřebujeme žádnou reklamu, nám stačí to, že si to lidé navzájem řeknou. Máme také stránku na Facebooku, kde informujeme o sobotním trhu." A Weronika Krala dodává, „a když někdo hledá památky a přijde sem do Siedlęcina navštívit knížecí obytnou věž, jednu z největších (22,2 x 14,35 m) a nejkrásnějších staveb svého druhu ve střední Evropě, objeví i nás. V létě zde máme také rytířské hry, takže zde můžete také potkat rytíře ze starých časů. "(Směje se)

IMG 1815
© 3mag Redaktion
S IMG 9978
Siedlęcin 4

Dále jsme se dozvěděli, že pozemek, kde jsou tyto objekty, spravuje nadace „Zámek Chudów“, která také pořádá v areálu kolem obytné věže akce při zvláštních příležitostech.

MG 0030
© 3mag Redaktion
MG 0035

Weronika a Andrzej Krala nebyli vždy včelaři. K tomu se dostali náhodou. "20 let jsem chodil ke včelaři, abych si koupil med. Moje děti vyrůstaly na medu. Denně sklenice vody s malým množstvím medu posiluje imunitní systém. Med je důležitou součástí tradiční domácí medicíny a velmi zdravý". Po krátké odmlce pokračuje: “Starý včelař pak onemocněl a chtěl mi prodat svůj včelín. Měl jsem pak strach a nechtěl jsem to. O rok později v létě, na Den dětí, si včely udělaly své hnízdo u vchodu do domu. Roj včel přišel do mého domu. Náhoda? Spíše znamení shůry." Smějí se: "Tak začalo naše životní dobrodružství se včelami, které trvá až dodnes. Začal jsem číst příslušnou literaturu. Absolvoval jsem odborný kurz a obdržel diplom jako včelař. Takže mohu dál předávat své znalosti." Po krátké přestávce pokračuje: "Začal jsem s rojem včel, který ke mně přiletěl. Později jsem si koupil dva úly a v současné době mám vlastních asi 55 včelstev." Obracíme rozhovor na aktuální téma: “Ano, díky chemii a současnému zvýšenému postřiku rostlin umírá mnoho včel. Postřik by se měl provádět buď velmi brzy ráno, nebo velmi pozdě večer, aby neotrávil včely, které jsou aktivní během dne. A také záleží na tom, aby nebyl narušen rytmus včel, žít v souladu s přírodou, nestresovat je a neničit. Všechno toto poznání vám můžu jako včelař předat."

Jeho žena mu pomáhá. Děti už jsou dospělé a již nežijí v domě svých rodičů. Jaké je to pro vás, vést takovou rodinnou firmu, chceme vědět od Weroniky Krala. "Člověk musí mít opravdu smysl pro včely. Jsme včelaři z vášně. Můj manžel je venku s včelami a já se starám o tu domácí práci spojenou se zpracováním medu a pylu. Jedná se sice o sezónní práci od dubna do září, ale přináší nám to mnoho radosti a životní náplň."

Zapovídali jsme se. Když se rozhlédneme, většina obchodníků už se sbalila. Poděkujeme, vezmeme si něco z toho i onoho s sebou domů. Jedna věc je jistá, "Chuť hor" nás zasáhla na pravém místě. A na cestě zpět se zrodil nový nápad. V duchu vidím spokojené shromáždění lidí kolem dlouhého stolu, pokrytého nově objevenými lahůdkami. Žádná velká věc, malá oslava s prostým potěšením z venkovského života.