Město Žitava se uchází společně s obcemi regionu Trojzemí o udělení titulu Evropské hlavní město kultury. 3mag je na cestách v okolí Mandavy a Nisy a mluví s místními lidmi o kladech a záporech této nominace. Linda Lorenzová se setkala se starostkou Seifhennersdorfu Karinou Berndt.

Paní Bernd, co může z vašeho pohledu přinést nominace na Hlavní město kultury? Jste spíše pro nebo proti?

Já jsem jednoznačně pro, to můžete brát za jasné. Protože takováto nominace - bez ohledu na to, jak to nakonec dopadne - má v každém případě velkou hodnotu z hlediska pozornosti a může odrážet spoustu pozitivního. A to si tento region bezesporu zaslouží. Ano, to potřebuje Horní Lužice se svými sousedními zeměmi v Trojzemí. Už jenom z takovéto nominace může vzejít velmi velká pozitivní image - v to doufám.

Do soutěže o titul Hlavní město kultury se přihlásila také saská města jako Drážďany. Co si myslíte, že rozlišuje Trojzemí nebo také Seifhennersdorf od saských konkurentů? Obecně: Čím je pro vás tento region jedinečný?

Pro naše bezprostřední okolí hraje samozřejmě velmi důležitou roli Trojzemí. To, že je zde soužití s Čechy a Polskem samozřejmostí a že zde v tomto existuje mnoho pozitivní spolupráce. Samozřejmě se nemůžete napřímo srovnávat s Drážďany, to bychom neměli dělat. Venkovská oblast jako celek nabízí v porovnání s velkými městy mnoho pozitivního. A možná je tato nominace způsobem, jak ukázat obraz této nádherné krajiny v pravém světle. Velké město má své zvláštní kouzlo, samozřejmě je tam velká kulturní nabídka, to víme. Každodenně zažíváme, jak těžké je zde založit nebo udržovat divadlo nebo kino nebo některé výstavy. Ale možná jsem už od přírody tak zaměřená: to venkovské, toto místo, tato krásná krajina, to je neocenitelné. A to obyvatelé velkých měst nemají v takové míře. Myslím, že je statečné, že se Žitava postavila do čela a že se chce, společně s okolními obcemi, ucházet o nominaci. A myslím, že pokud ukážeme naše krásné stránky v pravém světle a vše dobře prodáme dobře, pak jsou naše šance stejně tak dobré.

Co by se mělo stát konkrétně, abyste jste se cítila dobře v regionu nebo v Seifhennersdorfu a měla pocit, že zde stojí za to žít?

Oh, to by byl celý seznam, který by mohl člověk odevzdat jako seznam přání. Nejhorší je v současné době, pokud jde o Seifhennersdorf, místní veřejná doprava. Pokoušíme se také vytvářet nabídky v odvětví cestovního ruchu, ale situace v oblasti gastronomie tomu v současné době neodpovídá. Existují také ekonomická omezení, díky nimž některé věci neprospívají tak, jak chcete. Možná bychom se měli nejprve podívat na to, co máme již k dispozici, protože někdy vládne provozní slepota. To nám říkají i hosté, kteří sem přijíždějí, návštěvníci nebo bývalí obyvatelé, kteří se již dávno přestěhovali jinam a teprve až tam v dáli se naučili ocenit výhody domova. Víme, že je tady hodně co dělat a naštěstí máme také spoustu lidí, kteří nám pomohou.

Euroregion Neisse je velmi velký. Některá místa se cítí více spjatá s Žitavou než jiná. Jak je to u vás, cítíte sounáležitost s Žitavou?

To je velmi blízký vztah a to z různých důvodů. Seifhennersdorf patřil k bývalému okresu Žitava. Většinou to nemusí nutně hrát velkou roli, ale v některých rozhovorech s obyvateli vnímám toto spojení. Bylo by pro nás tak jako tak lepší, kdyby se region ještě trochu více k sobě přiblížil. Myslím, že Žitava je velmi pozoruhodné město. Už z hlediska historie, když se podíváte na tu proměnu, to je velmi vzrušující a architektonicky velmi krásné. Pokud se podíváte na náměstí a rozvoj za bývalým městským opevněním - Žitava má dobrý potenciál. Já jsem tělem i duší spojená s Horní Lužicí, a to „Bohaté – město“ (pozn.: dřívější označení Žitavy) patří v tom bezprostřednímu okolí přirozeně jako první k ní, je nám bližší než Bautzen - Budyšín nebo Görlitz- Zhořelec.

Jakou výhodu má podle vás užší spolupráce regionu s okolními zeměmi?

Můžeme spojit naše možnosti. To je velmi důležité, že zde existuje vzájemné porozumění. Existují regionálně podobné problémy. Dokonce když mluvím s českými kolegy, tak je to všechno nějak podobné. Samozřejmě i to propojení s domovem, to je také cítit. To, co mě trochu mrzí, že za mých školních let nebylo samozřejmostí, učit se češtinu, a tak opravdu cítíme, jak svazující může být tato jazyková bariéra mezi námi. Proto je také mým velkým přáním, aby bylo samozřejmostí, že se ve školách na obou stranách vyučoval jazyk souseda. Setkávám se s mnoha lidmi v Česku nebo v Polsku, kteří mi potvrzují, že je tam výuka němčiny zcela přirozenou věcí. V našem školním systému stále ještě existuje několik překážek. Už se nabízejí lekce češtiny, ale mělo by být samozřejmostí, že se lidé mohou normálně navzájem setkávat bez překážek a bez problémů. Je to pro mě velmi důležité, také z pohledu dějin, aby mladá generace pochopila, co z historického hlediska v minulosti hrálo v sousedních zemích roli, pak můžete, podle mého názoru, také lépe utvářet budoucnost - společně.

Máte také osobní spojení se sousedními zeměmi? Ve formě spolků nebo akcí, které ráda navštěvujete?

Ano, jsem někdo, kdo rád sleduje hokej v Liberci. Nebo kulturní nabídky, které jsou vskutku pozoruhodné. Mám také několik přítelkyň v Čechách, které se samozřejmě všechny učily němčinu ve škole nebo je to ještě naučili jejich prarodiče. To mi to samozřejmě usnadňuje. Mohu říci, že díky otevření hranic se tyto vztahy posílily a staly se mnohem intenzivnějšími a to je hezké. Máme také velmi přátelský vztah a velmi dobrou spolupráci s kolegy na městských úřadech v Rumburku a Varnsdorfu - to jsou opravdu pozitivní věci. O něčem ani nevíme: teprve nedávno jsme měli skvělé setkání s obyvateli z Dolního Podluží a seniory ze Seifhennersdorfu. Byla zde delegace a to bylo tak příjemné, až se nás to dotklo. Někdo měl sebou harmoniku a vedoucí našeho seniorského klubu měl tu svou také hned po ruce. Pak tam ti dva muži hráli a všichni zpívali, to bylo tak pozitivní. Pokud to bude, díky nominaci, prostřednictvím určitých akcí nebo mediální prezentace, dokonce ještě trochu užší, pak už jsme již v tomto bodě na tom vyhráli.

A nakonec: Co si přejete do roku 2025 pro region nebo speciálně pro Seifhennersdorf?

Chtěla bych rovnoměrný rozvoj a téměř stejné životní podmínky také pro venkovské oblasti. Jsem dvojnásobně motivována bojovat za tuto venkovskou oblast a lidi, kteří se vědomě rozhodli zde žít nebo kteří zde zůstali, oni si zaslouží prostředí, kde se dobře žije a kde je jím dobře. Doufám, že se nám podaří dál rozvíjet, že nebudeme mít pořád svázané ruce, když se má stát někde něco pozitivního. S obavami je nyní sledováno odstoupení od těžby hnědého uhlí, protože to sebou přináší další kolosální změnu. Doufám, že to nebude zlom, že to bude opravdu změna. Mám vždy po ruce pár návrhů: já bych zaměstnala mnoho lidí v potravinářském průmyslu, už nechci mít žádné kontaminované potraviny v oběhu. Mohli bychom tuto šanci zde v regionu využít k obnově regionálních cyklů obživy. Žitava byla vždy skvělou oblastí pro pěstování zeleniny - to by byla příležitost pro budoucnost. Ale pak je třeba mít k dispozici takové struktury, kdy zahradníci nejsou těmi nejchudšími lidmi v zemi, kteří nemůžou zajistit tvrdou prací svou životní existenci a nemohou z toho žít. Je zde mnoho lidí, kteří mají zkušenosti, zejména v oblasti pěstování zeleniny. Kdyby se teď změnili některé věci, bylo by možné znovu prosadit zdravý zpusť života. Podařilo se nám obnovit čistotu řek, udělali jsme hodně pro životní prostředí, to je podle mého názoru odvětví budoucnosti. I to může být obsaženo v takové nominaci, to že jsme mírumilovní lidé, kteří chtějí krásnou budoucnost pro naše potomky, pro naše děti, naše vnoučata. Proto je správné právě to, co nyní dělá Žitava. Jsem tím velmi nadšená a chtěla bych to všemi prostředky podpořit.

Je pro vás ještě něco důležitého?

Přeji si více příležitostí pro obce, aby měly městské rad a místních samosprávy možnost mnohé rozvíjet, aby lidé, kteří zde žijí, se necítili jako poražení nebo odstrčení. Můžeme společně ukázat jinou perspektivu, díky které znovu vzroste radost z života. Nemá to nic společného s bohatstvím, to je také zkušenost, kterou jsem udělala. Dalším velkým přáním je, aby lidé měli zase trochu více chuti se do něčeho zapojit – i kdyby to mělo třeba jen znamenat, že se zúčastní hezké akce. Měli jsme nyní poprvé na vánočním trhu „Barevný – sbor světa- Budyšín“, který byl tak fantastický. To měla být všechna místa zaplněná. To mi dalo tolik, že jsem z toho nadšená dodnes. Hned jsem pozvala tento sbor znovu na příští rok, ale bylo zde příliš málo posluchačů, což bylo smutné.

Také si přeji humánní způsob života. Snažím se také dělat v městské radě hodně pro děti a mládež. V Seifhennersdorfu je to vždy na prvním místě: vzdělávání, výchova, práce s dětmi a mládeží a mimoškolní nabídka. Samozřejmě, to také stojí peníze a ty musíte mít nejdříve k dispozici. V konfliktu jsme vždy: Víme, co chceme dělat, a pak chybí ty možnosti. To by tak nemělo být, jsme bohatou zemí a na prvním místě musí být to, co je potřeba pro rozvoj další generace, která je naší budoucností.

A souhrnně pro nominaci o Hlavní město kultury?

Je možné, že mnozí lidé říkají: "Ano, co to zase je, co z toho máme a co nám to přinese?" Ale již samotná nominace přináší podle mého názoru tolik pozitivních efektů, zvyšuje stupeň povědomí a pozornosti k regionu. A to si tady v Horní Lužici zasloužíme. Dalším bodem jsou podstávkové domy, to můžeme stále opakovat. Také jsem trochu sledovala tu změnu. V době NDR se rozhodovalo velmi rychle: "Ach, ta stará bouda musí pryč." Zde došlo v posledních letech k obrovské změně. Nyní si uvědomuje jejich hodnotu a jedinečnost a snažíme se tyto domy, které by v minulosti pravděpodobně neměly žádnou šanci, zachránit pomocí dostupných prostředků. Nyní jsme etablovali právě do tohoto regionu, s Žitavou uprostřed, východoněmeckou podstávkovou stezku. Jedná se o jedinečné zvláštnosti a to nyní můžeme touto nominací přiblížit všem lidem. To je dobré pro nás všechny!

Děkuji za rozhovor!