Jaroslav Rudiš miluje cestovat a objevovat nová místa, poznávat lidi a poslouchat u piva jejich příběhy. Příběhy, které se vyprávějí po hospodách, když se čas připozdí. Většinou jsou to příběhy mužů. Takto se zrodila mnohá jeho kniha a „Nachtgestalten - Noční chodci“ v této tradici pokračuje. V grafickém románu, který vznikl ve spolupráci s rakouským kreslířem Nicolasem Mahlerem, jsou příběhy propojeny jako perly na provázku. Na první pohled bez kontextu, na druhý pohled úzce související.

„Nachtgestalten“ je dialog mezi muži. Rozhovor mezi přáteli, kteří se snaží pochopit svět, uchlácholit se a možná se i zachránit, protože život běží jinak, než si představovali. Například proto, že žena, kterou milujete, je vdaná za někoho jiného. Proč tedy nežít jako bizoni, u kterých se býci shromažďují ve skupinách stejně jako muži v hospodě a pouze jednou do roka na pár týdnů vidí krávy a své potomky. Šťastný život bez hádek, protože bizoni evidentně vědí, jak to v životě chodí.

Kniha však není jen o vztazích mezi muži a ženami. Jde také o hlubší, nezahojené rány, které u protagonistů zanechala minulost. Rodinná historie. Světové dějiny. Dějiny, kterým nerozumíte, ani když historii studujete. A které nemůžete pochopit, ani kdybyste vystudovali medicínu, jadernou fyziku, psychologii, sociologii nebo umění. Nebo všechno dohromady. To před čím utíkáme, od jednoho piva k druhému, i když je to nakonec úplně jedno, protože už je po všem. Nebo, jak říká dědeček jednoho ze dvou přátel: „Na to čůraj sovy.“ Alespoň tak dlouho, dokud je ještě otevřená hospoda, kde si můžete dát pivo.

Stejně jako v mnoha Rudišových příbězích, tak i v „Nachtgestalten“ leží humor a tragédie blízko u sebe. Ale jak zapadají hospodské historky do grafického románu? Kde mají místo všechna ta slova, která se v Rudišových knihách na čtenáře valí jako vodopád? Pro Nicolase Mahlera bylo právě ztvárnění dialogu v tomto příběhu tou hlavní výzvou: „U dialogů v komiksu máte spoustu možností, jak ovlivnit jeho načasování. Můžete prostřednictvím obrázků bez slov vytvořit pauzu, dát dialogy do malých řečnických bublin a text tak skutečně rozsekat, malé pasáže dialogu dát do velkých bublin a zdůraznit tak jejich význam. I šeptání nebo koktání lze dobře vystihnout díky stylu písma."
U „ Nachtgestalten“ toto funguje dokonce i bez vypravěče. Prostřednictvím přímých dialogů je čtenář bezprostředně vtažen do děje.

Kresby, nesené v jednoduché modré a černé barvě, zvýrazňují noční náladu, aniž by působily ponuře nebo dokonce beznadějně. Naopak. U tohoto barevného zarámování se pozornost soustředí právě na ty dvě osobnosti. Stejně jako v mnoha grafických románech Nicolase Mahlera, nelze detailně vidět rysy obličeje samotných postav, což by mělo ještě více usnadnit identifikaci s postavami, alespoň tedy pro mužské čtenáře.

Ale co vzniká v takové knize jako první? Postavy nebo texty? "Nejprve tam musí být postavy. Musíte být schopni snadno sledovat příběh a jednotlivé postavy musí být snadno rozlišitelné. Pro můj jednoduchý styl jsou příběhy jen s několika postavami ideální,“ vysvětluje Nicolas Mahler. „Nachtgestalten“, kde jsou jen dva protagonisté, byly pro něj tedy ideální. "Celý příběh je ve skutečnosti dlouhý kamerový noční záběr, který je přerušovaný statickými návštěvami lokálu. S tak jednoduchými a konkrétními záběry je možné se dobře soustředit na jednotlivé dialogy,“ pokračuje. Také Jaroslav Rudiš si užíval tento typ spolupráce: „Dialogy jsou pro mě více než popisy.“ Přesto všechno, to byla velká výzva, protože každé slovo muselo v těch krátkých textech dokonale sedět.

To, že se tito dva znali už několik let, jim usnadnilo spolupráci. „V roce 2015 jsem přednášel laudatio o Nicolasovi, který v té době obdržel cenu Domu literatury ve Stuttgartu. V roce 2018, kdy jsem stejnou cenu obdržel já, mi tuto laskavost svou promluvou vrátil.“ Od té doby se oba často setkávali u piva a řízku ve vídeňské restauraci „ Steman “, kde se také zrodil nápad vytvořit „ Nachtgestalten “. V tomto bodě se mimochodem neliší Jaroslav Rudiš a Nicolas Mahler od postav v jejich grafickém románu. Odpověď na otázku, co si při společné práci nejvíce užili, zní od obou: pracovní setkání u piva.