Výroční turné

Bylo to v lednu 1975, když na pódium hostince v obci Mahlow nedaleko Berlína vystoupalo pět mladých mužů. „Jmenují se ‚Engerling‛ (‚Ponrava‛),“ uvedl je hostinský a dodal: „... no, s tímhle názvem ale daleko nedojdou...“ Jemu bylo kolem padesátky; jestlipak se dožil 98? Kapela Engerling je tu 49 let a naštěstí stále se z ní ještě nestal chroust, neboť ti, jak známo, moc dlouho nežijí!

Během všech těch let nějak nikam pořádně nezapadli, a přesto dokázali zůstat věrní sobě i svému publiku. Kulturním funkcionářům NDR se kapela kolem pianisty a textaře Wolframa Bodaga zdála jako bluesová kapela příliš vzdálená ideálu písňového rocku „jakožto svébytného příspěvku NDR k mezinárodní hudební kultuře“ na to, aby se skutečně prosadila. Bluesoví puristé naopak kritizovali nedostatečnou autenticitu bluesové kapely, kterou nezajímalo dodržování původního dvanáctitaktového schématu a která místo toho libovolně mísila bluesové prvky s prvky rocku a soulu, nebo dokonce zabloudila do dlouhých improvizací, které by se mnohem spíš hodily do psychedelického tábora příznivců květinového hnutí.

Tato východoněmecká formace již 49 let vytrvale piluje svůj vlastní styl s inteligentními texty na rozhraní německého rocku a právě bluesu a během této doby si vychovala věrné, přitom ale vůbec ne „ostalgické“ publikum.

„Rock'n'Blues“ s historií a pohledem obráceným do budoucnosti.