Inscenace divadla Kleines Salontheater Dresden

Karl H. Gündel na motivy pohádky B. Němcové

Domácí nebo papírové divadlo bylo oblíbenou formou zábavy v měšťanských salonech období biedermeieru v první polovině 19. století. Mnoho dramat a oper, které se kvůli cenzuře nesměly hrát veřejně, zde získalo nadšené publikum. Teprve koncem století nalezla tato forma divadla cestu do dětských pokojů a do světa pohádek.

Na tuto tradici navazuje Kleines Salontheater Dresden, rekonstruované podle originálu přibližně z roku 1890. Architektonickým vzorem je tzv. kukátková scéna (Guckkastenbühne) s uličkami a prospekty, která vytváří trojrozměrné iluzivní prostory obdivuhodné hloubky. A to při rozměru 50 cm na šířku, hloubku i výšku. Celkově je tento historický klenot spolu s ručně vyrobenou, originální sadou loutek nesmírně nápaditou formou divadla, která v nás v době televize a počítačů svým naivním pohledem na svět znovu probouzí kus ztraceného dětství.

Příběh Tři oříšky pro Popelku zná asi každý.

Chudá, trýzněná dívka se s odvahou a důvtipem vymaní z téměř bezvýchodné situace v domě zlé macechy a nakonec získá svého prince. Záludná macecha a její nafoukaná a líná dcera Dorka odcházejí s prázdnou a navíc jsou po zásluze potrestány. Kouzelná moc lískových oříšků a moudrost sovy Rozárky sice vydatně pomáhají, ale Popelka se musí sama odhodlat k tomu, aby nalezla štěstí. A pak následuje i happy end.

Pohádka Boženy Němcové si nápaditě pohrává s motivy prastaré pohádky o Popelce rozšířené po celé Evropě. Naše verze stolního loutkového divadla navazuje na příběh autorky a kombinuje ho s původními předlohami - výsledkem je zážitek, který okouzlí malé i velké diváky. Neobyčejná forma představení se vzpírá pouhému napodobování filmové předlohy, díky svému půvabu, vtipu, překvapivě rozmanitému syžetu a blízkosti k publiku ale oplývá zvláštním kouzlem.