Görlitz 13:00 - Pocit velkoměsta - u stanice metra Wilhelmsplatz. První letošní sluneční paprsky lákají do idylického parku lidi všech věkových kategorií. Budova s příznačným názvem "Schlemmerpilz", která se nachází na okraji zelené plochy, připomíná spíše autobusovou zastávku.

Odvažujeme se vstoupit. Majitelčin drzý pozdrav by umlčel každého berlínského hipstera: "Nevím, co chcete, ale nejdřív vám udělám poloviční kávu," volá na nás Martina Bräuer. Radostně potáhne z první cigarety. Dávejte dobrý pozor! Od 13 hodin je zákaz kouření ve Schlemmerpilzu zrušen. Budova postavená v roce 1938 se postupně zahaluje do kuchyňského oparu. V otevřené kuchyni se již vyrábějí pokrmy na další den. Převládá hrubý tón. Jako v kuchyni německé jídelny, kde je čistý důraz na denním pořádku, následuje jedno kousavé slovo za druhým. Sarkasmus je tu na denním pořádku, jen tak nějak láskyplně a s notnou dávkou komiky. Cítili jsme se poctěni! Autentičtěji hosty přijmout, vnímat a pobavit nelze.

Martinin den začíná brzy. Vlastně docela brzy. Ve Schlemmerpilzu se svítí už od čtyř ráno. Přesně v osm hodin si přicházejí první hosté na oběd pro své vepřové koleno. Den co den děvčata na prodejní pult nacpou 200-300 porcí, vždy po dvou. Kulinářská nabídka zahrnuje 11 jídel. Čtyři z nich se denně obměňují. Místní pivo na čepu doplňuje návštěvu zemitého oběda. Úroveň pohodlí je poměrně vysoká, ale ceny jsou nízké. Více než férové, myslíme si a objednáváme si další pivo. Atmosféra je skvělá. Na konci roku bývalá šéfkuchařka zdejší nemocnice po téměř 20 letech ve Schlemmerpilzu odloží žezlo - odejde do důchodu. Končí tak kus historie města. Přejeme Martině vše nejlepší, děkujeme jí za kouzelnou návštěvu a za to, že nám umožnila o ní poreferovat.