A takhle jsem poprvé slyšel Petra Zítku v rozhlase při nějaké cestě autem. Vykládal o tom, jak vyrábí z pazourku pravěké nástroje, tak jak to dělali naši předci v době kamenné a je to obor, ve kterém mám velké mezery. Já se asi narodil rovnou do doby železné, protože kamennou sekerku ani kudlu jsem nikdy neměl ani nevyráběl i když kousky pazourku jsem občas na poli našel.

Nakonec jsem se odhodlal a za Petrem Zítkou se vydal až nedávno a líbilo se mi, že kdybych někdy nějaké kamenné kuchyňské nástroje potřeboval, nebudu to mít daleko, žije nedaleko a i když je to cestě přes tři země (Česko -- Německo -- Polsko --Česko) jsem tam coby dup.

Když jsem dojel na místo, byl jsem trochu zklamán. Petr Zítka nebydlí v jeskyni, ale v normálním domě a na zahradě má normální dílnu! Ale jinak bylo všechno v pořádku a výroba a technologie byla přísně původní.

„Prehistorie mě zajímala vlastně vždycky,“ říká. „A když jsem poprvé viděl jak tyhle pravěké nástroje vznikají, a když jsem si to sám vyzkoušel bylo mi hned jasné, že je to moje cesta.“

Stalo se to při jeho studijních pobytech v Anglii a ve Francii někdy před dvaceti lety...

Od té doby zpracoval metráky pazourku a vyrobil tisíce replik pravěkých nožů, seker a srpů.

„Pracuji pro muzea, pro univerzity i pro soukromé zájemce a vyrábím kopie nebo repliky pravěkých nástrojů. Ty pak mohou být vystaveny bez obav, že by je někdo, jako ty původní, mohl poškodit.“

Základní technologie opracování pazourku je miliony let stejná. Zpracovává se štípáním pomocí kamenných otloukačů. Techniky štípání se v pravěku dále vyvíjeli, například lovci mamutů štípaly čepele za použití otloukačů z parohu.

Pazourek je sice tvrdý (podle Moshovy stupnice tvrdosti hornin je pazourek na sedmém místě, tedy jenom tři místa pod diamantem), ale zároveň je křehký a snadno se štěpí a to dovoluje vyrábět hroty dokonce pouhým tlakem kosti či parohu na ta správná místa a pod správným úhlem.

Nástroje jsou tak velice ostré. Prakticky se tak nemusejí brousit a když nůž nebo jiný nástroj utrpí a na některém místě ostří se uloupne, stačí potom jenom "doloupat" a může sloužit dál.

"Nástroje, které vyrobím lze bez problémů používat i prakticky, přesto jsou činnosti na které se hodí více a na některé méně... Ale třeba na stahování a zpravování masa jsou úplně ideální."

Petr Zítka svůj čas netráví pouze opracováváním pazourků, kromě toho hospodaří, ale také pořádá workšopy a přednáší (o všem se dočtete na stránkách https://jaknapazourek.cz). Účastní se také různých expedic s lidmi, kteří stejně jako on propadli vášní zjistit, jak to ti naši předkové vlastně dělali.

Vloni tak třeba podnikl s dalšími lidmi od fochu plavbu v monoxylonu (člun vyrobený z jednoho kmene stromu!) tedy 550 kilometrů ve vlnách Egejského moře vlastními silami.