„Trochu se bojím o skříň a o kalhoty ve skříni a o porcelán a o estetiku a o brýle a o etiku a o naše poslední slova před usnutím a o ta před zíváním a o strop nad námi. Naše malá stabilita je snad jen sen...“?

Od premiéry Różewiczova dramatu uplynulo 60 let. Těžko se ubránit dojmu, že se vracejí obavy popsané před půl stoletím - ani ne tak jako přízrak minulosti, ale jako stín rýsující se na obzoru. Křehkost naší existence dokazují postupné tragédie. Myslíme na to jen někdy nebo vůbec - je to tak zdravější. Neboť jak máme žít, když ne tady a teď? Co máme dělat, když ne sbírat? Mladí umělci zde experimentují s formou a konfrontují Różewiczův text s estetikou Wese Andersona, tvůrce mj. filmu Grandhotel Budapešť. Výsledkem juxtapozice těchto forem je představení, které je neokázalé, neskutečné a oneirické - balancuje na hraně snu a reality.
Inscenace se účastní 10. ročníku soutěže „Živá klasika“ o inscenaci starých děl polské a evropské literatury.

Účinkují: 
- Michał Orzyłowski
- Maria Pilch
- Michał Szafarski