Mgr. Kamila Dlouhá Během studia na UJEP jsem se věnovala především kresbě a grafice. Realistickou portrétní kresbou se intenzivně zabývám doposud a snažím se v ní stále zdokonalovat. V poslední době se pro mě ale stávala jakousi „rutinní záležitostí“, a proto ve mně již několik let hloubala myšlenka vrátit se ke mnou opomíjené malbě a pokusit se uchopit téma krajiny Jizerských hor. Ať už z obav o výsledek a případné zhacení materiálů, nebo z pokory k dílům starých krajinářských mistrů, jsem se na místo pláten a olejových nebo akrylových barev, rozhodla jít cestou možná co nejobyčejnější, jednoduchou. Zužitkovala jsem dostupné běžné materiály a výtvarné prostředky a pokusila se z nich vytěžit maximum. Jako podklad mých obrazů posloužily sololitové desky různých velikostí, na něž jsem nejprve nanesla několik vrstev bílého latexu. Při práci jsem kombinovala temperové barvy s vodou ředitelnými tónovacími, remakolovými barvami, které se používají především k výmalbě interiérů. Taktéž výběr používaných štětců spadá do stejné kategorie malířských pomůcek. Předlohou mi byly převážně vlastní fotografie z výprav a výletů, které jsem pomocí čtvercové sítě několikanásobně zvětšila. Byl to úkol nelehký a troufalý. Jednak se v malbě považuji za absolutního amatéra a také jsem prvně pracovala na takto velkých formátech. Motivací pro mě bylo vytvořit soubor obrazů, ve kterých se pokouším zachytit nemožné – kouzlo a ducha této vzácné krajiny, kam chodím nesmírně ráda objevovat stále nová a nová místa. Patřím totiž k těm, „u kterých láska k Jizerským horám hraničí s posedlostí“, jak popisuje v úvodním slově knihy fotografií Jizerské hory (1971) pan Miloslav Nevrlý.
Libor Mařík S japonským uměním „suiseki“ jsem se poprvé seznámil na výstavě bonsaí v liberecké botanické zahradě. Suiseki znamená pohledově zajímavý kámen, pokud možno uhlazený vodou a usazený do dřevěné podložky. Pochází ze starobylé Číny a Japonska, kde "sui" znamená voda a "seki" znamená kámen. Přírodní kameny jsou kopií objektů nebo s kapkou fantazie jejich podobou. Kámen může být připomínkou místa, kde jsme jej našli, určité události či osoby. Stejně jako u bonsají jde i v případě suiseki o miniaturizaci přírody. To mě uchvátilo natolik, že jsem od jara do podzimu podnikal výlety a domů se vracel s často nelehkým batohem naplněným nejrůznějšími kameny. Přes zimu jsem se pak zavřel do své dílny a vsazoval je do dřevěných podložek. Postupně jsem se začal soustředit na práci se samotným dřevem. Před dvěma lety se totiž vypouštěla liberecká přehrada a já na jejím dně nacházel spoustu zajímavého starého dřeva s příběhem. Samo dřevo inspiruje a ukazuje, co lze z jednotlivých kusů vyrobit. Začal jsem ho tedy opracovávat a vytvářet z něj plastiky. Některé z mých výtvorů můžete nyní vůbec poprvé spatřit na této výstavě.

Podzimní výstavu výtvarníků Kamily Dlouhé a Libora Maříka můžete zhlédnout ve vestibulu krajského úřadu v pracovní dny 8-16 hod., pondělí a středy do 17:30 hod., v pátky do 15 hod. Vernisáž se koná 4.11. od 16 hod.