Produkce divadelního seniorského klubu Zittau

Nová hra seniorského divadelního klubu je o starých předsudcích a nových pohledech. Byla vytvořena na základě díla Ericha Kästnera »Dům vzpomínek«.

„Nic není tak stálé jako změna“ (Hérakleitos z Efesu)

Veselý a přemýšlivý kousek radosti ze vzpomínání a milosti zapomínat
Třídní srazy; miluješ je nebo nenávidíš. Jsou jednou z těch vzácných událostí, kdy máme možnost myslet si, že se zastavil čas. Hrajme své role, nacvičené v nejútlejším mládí, po celý život a víceméně dobře. Zařídili jsme se, zvykli si a vlastně všechno mohlo zůstat tak, jak je. Nebýt slavných úderů osudu, které si od nás žádají změnu. Někdy kolem nás, někdy v našich postojích...

Po 40 letech se opět setkáváme ve staré učebně. Děti, které nejen zestárly, ale také zpohodlněly. Je tady i bývalá učitelka, která každého ze svých studentů velmi dobře zná. Franz, který přišel, aby zůstal, byl outsider tehdy, stejně jako nyní. Názory na jeho přítomnost se různí, neboť jeho nekonformnost nabízí dostatek projekčního prostoru pro vlastní nepřiznaná přání. Zůstává vhled do toho, co je lidské, truchlení nad tím, co je ztraceno, a naděje na to, co je ještě možné. ‎