Film bude promítán v němčině.

V Lužici leží „hnědé zlato“ hluboko pod zemí. V posledních desetiletích bylo kvůli těžbě hnědého uhlí zbouráno 130 obcí a jejich obyvatelé byli přesídleni. I v letech 2021 a 2022 se s bagrováním pokračovalo a poslední obec, Mühlrose, se stěhuje.

Film vypráví příběhy lidí, hřbitovů, ovcí a mravenců. Po radikální změně života v důsledku těžby hnědého uhlí zůstávají hluboké rány a trhliny. Existuje ale také naděje na větší blahobyt na novém místě, které se snad stane domovem. Jak obtížně pasuje do stěhovacího vozu soudržnost, tak intenzivně se stěhují vzpomínky, obrazy a sny. Jak mohou lidé snést tyto rozpory a utvářet svou existenci a pospolitost? V pomalých záběrech film vypráví také o odcházení a opětovném usazování. Může se člověk naučit naději? „Člověk je schopen naučit se všechno, musí jen chtít.“