Poté, co ji po jedné hádce vyhodí její přepracovaná matka z domu, musí se 13letá Émilie přestěhovat do státem spravovaného domova pro mladistvé. Narazí zde na striktní struktury. Vzpírá se jim a v období přechodu z dětství do dospělosti se cítí být opuštěna matkou i celým světem. V téhle situaci nachází Émilie oporu a naději zejména ve dvou věcech: Přátelství s další místní schovankou Ariel a svém nejniternějším přání stát se kytaristkou.