Der ehemalige Gutshof am Fuße des Wohnturms in Siedlęcin/Boberröhrsdorf stellt die Kulisse für einen kleinen Wochenmarkt. Jeden Samstag von 10 bis 13 Uhr bieten die Erzeuger aus dem Umland von Jelenia Góra dort ihre Lebensmittel an. Honig, Konfitüre, Käse und Wurstwaren stammen alles aus eigener Produktion und werden nach Familienrezepten und auf ursprüngliche Weise hergestellt, aus dem, was die Region zu bieten hat. Der Name des kleinen Marktes „Der Geschmack der Berge“ hält, was er verspricht. Lokale Züchter und Gärtner aus den umliegenden Ortschaften zwischen Iser- und Riesengebirge verkaufen hier ihre hausgemachten Erzeugnisse.

Der Ort Siedlęcin und der Verbrauchermarkt war eine Zufallsentdeckung. Ein Wochenendausflug führt uns in den Landschaftspark Unteres Bobertal (Park Krajobrazowy Doliny Bobru), vier Kilometer nordwestlich von Jelenia Góra. Der Ort selbst ist unscheinbar. Zwei Kirchen fallen auf, die zwischen den Häusern am Hang hervorragen. Durch den Ort windet sich der Bober, ein Fluss, der den See Modry im Südosten und den See Wrzeszczyńskie im Westen miteinander verbindet. Eine traumhafte schöne Gegend, die zum Wochenendausflug und zum Wandern wie geschaffen ist.

Ausflugsziele sind die Schlösser und Burgen in dieser Gegend. Das unweit gelegene Hirschberger Tal ist bekannt dafür. In einer Reisebeschreibung werden wir auf einen einzeln stehenden mittelalterlichen Wohnturm aufmerksam gemacht. Wir suchten zunächst im Wald. Nachdem wir schließlich den Bober in Siedlęcin auf einer abenteuerlichen Metallbrücke überquert haben, ragt er direkt vor uns über eine Feldsteinmauer empor. Wir befinden uns mitten im Ort. Die Einfahrt führte auf einen unbefestigten Hof. Matsch und Kies knirschen unter den Reifen. Über einem Feuer steigt Rauch auf. Selbstgezimmerte Holzstände drängen sich auf der Südseite nahe der ehemaligen Befestigungsmauer. Unbeabsichtigt bietet der Markt die Kulisse für eine Zeitreise.

Bei unserem zweiten Ausflug treffen wir Marta und Mariusz auf dem Wochenmarkt. Zum Glück. Mit Englisch und Deutsch kommen wir nicht weit. Als wir eintreffen, ist Marta bereits mit Händlern ins Gespräch verwickelt. Sie haben zwei Jugendliche getroffen, die Magnete verkaufen, die sie selber entwickelt haben.

Es dauert auch gar nicht lange und wir kommen mit Piotr Syta ins Gespräch, der in Giebułtówka bei Mirsk, im polnischen Teil des Isergebirges, gemeinsam mit seiner Frau den Bauernhof „Satte Ziege“ betreibt. „Ich stelle selbst mit meiner Frau alles her, was ich hier verkaufe“, erzählt er. „Das Wissen haben wir uns nach und nach selbst beigebracht, beziehungsweise uns von anderen Ziegenzüchtern angeeignet. Derzeit besitzen wir 72 Ziegen. Im Sommer kommen noch mehr Ziegen dazu“ sagt er mit Stolz. Ob er auch Ziegen schlachte und Fleisch verarbeite, wollen wir wissen. "Nein, wir verkaufen die Ziegen und die Lämmer an die Fleischer nur zur Weiterverarbeitung. Unsere Produkte machen wir aus der Milch der Ziegen“, erfahren wir. „Ziegenkäse, geräucherten Käse. Frischkäse, pure Ziegenmilch und ...“ Er macht eine Pause, als er eine kleine flache Flasche hochhebt: „Ziegenmilchlikör“. Seine Erwartung bestätigt sich: Wir gucken fragend und er reicht schmunzelnd Becher mit Kostproben herum. Der Mix aus Ziegen- und Kokosmilch mit einem kleinen Schuss Wodka ist ungewöhnlich, aber gut. Die Ziegenmilch gewinnt durch die Kokosmilch eine exotische Note.

Die Händler nebenan schalten sich mit ein. Wir wollen wissen, wie die Idee für den Bauernmarkt entstanden ist? Piotr Syta erklärt: „Alle Bauern, ich bin ein bisschen später dazu gekommen, haben sich zusammengetan um ihre Erzeugnisse in Form eines Marktes jeden Samstag, das ganze Jahr hindurch, anzubieten – egal bei welchem Wetter. Wir haben diesen Platz hier am Fuße des Wohnturmes gefunden und verkaufen schon seit drei Jahren unsere Produkte, die man nicht in den Lebensmittelgeschäften findet. Honig, Gemüse, Früchte, Fleisch, Quark und Käse, Milch sowie Gebäck. Saisonware. Alles hausgemacht.“

Nebenan bieten Weronika und Andrzej Krala aus Piechowice Produkte aus ihrer Imkerei an. Von ihnen wollen wir zunächst wissen, warum man fast gar keine Werbung zu diesem Markt findet? Andrzej Krala meint dazu: „Wir brauchen eigentlich keine Werbung, uns reicht die Mundpropaganda. Außerdem haben wir eine Facebook-Seite, wo wir über den Samstagsmarkt informieren. Und Weronika Krala fügt hinzu: „Und wenn jemand nach den Sehenswürdigkeiten sucht und nach Siedlęcin kommt, um eines der größten (22,2 x 14,35 m) und prächtigsten Bauwerke dieser Art in Mitteleuropa, den fürstlichen Wohnturm, zu besichtigen, entdeckt er auch uns dabei. Im Sommer haben wir auch Ritterspiele hier, man kann also auch Ritter aus den alten Zeiten treffen.“ (lacht)

Wir erfahren weiter, dass das Grundstück, wo die Stände stehen, durch die Stiftung „Schloss Chudów” verwaltet wird, die auf dem Gelände um den Wohnturm Events zu besonderen Anlässen organisiert.

Weronika und Andrzej Krala waren nicht immer Bienenzüchter. Dazu kamen sie durch einen Zufall. „20 Jahre lang bin ich zu einem Bienenzüchter gegangen, um Honig zu erwerben. Meine Kinder sind mit Honig groß geworden. Täglich ein Glas Wasser mit einer kleinen Portion Honig stärkt das Immunsystem. Honig ist ein wichtiger Bestandteil der traditionellen Hausmedizin und sehr gesund.“ Nach einer kurzen Pause fährt er fort: „Der alte Bienenzüchter ist dann krank geworden und wollte mir seine Imkerei verkaufen. Ich hatte Angst damals und wollte das nicht. Ein Jahr später im Sommer, am Kindertag, haben Bienen am Hauseingang ein Nest gebaut. Der Bienenschwarm ist zu mir nach Hause gekommen. Zufall? Eher ein Zeichen von oben.“ Sie lachen: „So begann unser Lebensabenteuer mit den Bienen, das bis heute dauert. Ich habe angefangen, entsprechende Literatur zu lesen. Ich absolvierte einen Berufskurs und erhielt ein Diplom als Imkermeister. Ich kann mein Wissen also weitergeben.“ Nach einer kurzen Pause fährt er fort: „Ich begann mit dem Bienenschwarm, der zu mir gekommen ist. Später habe ich zwei Bienenstöcke gekauft und aktuell besitze ich ca. 55 Bienenschwärme.“ Wir lenken das Gespräch auf ein aktuelles Thema: „Ja, wegen der Chemie heutzutage und des vermehrten Spritzens der Pflanzen sterben viele Bienen. Man sollte das Spritzen entweder sehr früh oder ganz spät am Tag durchführen, um die Bienen, die tagsüber aktiv sind, nicht zu vergiften. Und es kommt darauf an, den Rhythmus der Bienen nicht zu stören, mit der Natur in Einklang zu leben, sie nicht zu stressen und zu zerstören. All das Wissen kann ich als Bienenzüchter weitergeben.“

Hilfe bekommt er von seiner Frau. Die Kinder sind erwachsen und wohnen nicht mehr im Elternhaus. Wie ist es für sie, so ein Familienbusiness zu führen, wollen wir von Weronika Krala wissen? „Man muss wirklich einen Tick mit Bienen haben. Wir sind Imker aus Leidenschaft. Mein Mann ist draußen bei den Bienen und mir sind die Hausarbeiten, verbunden mit der Honig- und Blütenstaubzubereitung, zugeteilt. Das ist zwar eine Saisonbeschäftigung von April bis September, aber es bereitet uns viel Spaß und füllt unser Leben aus.“ 

Wir haben uns festgeredet. Als wir uns umblicken, haben die meisten Händler bereits zusammengepackt. Wir bedanken uns, nehmen noch von diesem und jenem etwas mit nach Hause. Eins ist sicher, „Der Geschmack der Berge“ trifft es auf den Punkt. Und auf der Rückfahrt ist eine neue Idee geboren. Vor meinem inneren Auge sehe ich fröhlich versammelte Menschen um eine lange Tafel, die mit den eben entdeckten Köstlichkeiten gedeckt ist. Keine große Sache, ein kleines Fest mit den einfachen Freuden des Landlebens.

Bývalé panské sídlo na úpatí obytné věže v Siedlęcině / Boberröhrsdorf poskytuje pozadí pro malý víkendový trh. Každou sobotu od 10 do 13 hodin zde nabízejí své potraviny producenti z oblasti Jelení hory. Med, marmelády, sýry a uzeniny pocházejí z vlastní produkce a jsou vyráběny originálním způsob podle rodinných receptur z toho, co region nabízí. Název malého trhu "Chuť hor" splňuje to, co slibuje. Místní chovatelé a zahradníci z okolních obcí mezi Jizerskými horami a Krkonošemi zde prodávají své domácí produkty.

Obec Siedlęcin a místní trh jsme objevili náhodou. Víkendový výlet nás zavedl do“ Přírodního parku Údolí Bobry“ (Park Krajobrazowy Doliny Bobru), čtyři kilometry severozápadně od Jelení Hory. Samotné místo je nenápadné. Dva kostely vyčnívají mezi domky na svahu. Přes vesnici se vine Bober, řeka, která spojuje jezero „Modry“ na jihovýchodě a jezero „Wrzeszczyńskie“ na západě. Krásná, kouzelná oblast, která je ideální pro víkendový pobyt a pěší turistiku.

Výletními cíly jsou hrady a zámky v této oblasti. Nedaleké Jelenohorské údolí je tím známé. V jednom průvodci jsme narazili na samostatně stojící středověkou obytnou věž. Hledali jsme nejprve v lese. Poté, co jsme po dobrodružném kovovém mostu překročili Bober v Siedlęcině, objevila se přímo nad námi za kamennou zdí. Jsme uprostřed obce. Příjezdová cesta vede do nezpevněného dvora. Bláto a štěrk skřípají pod pneumatikami. Kouř stoupá nad ohněm. Doma vyrobené dřevěné stánky se tlačí na jižní straně poblíž zdi bývalého opevnění. Neúmyslně poskytuje tento trh kulisu pro cestu časem.

Při  naší druhé cestě se setkáváme s Martou a Mariuszem na víkendovém tržišti. Naštěstí. S angličtinou a němčinou se zde daleko nedostaneme. Když jsme dorazili, hovořila již Marta se zdejšími prodejci. Potkali jsme i dva mladé lidi, kteří prodávali magnety, které sami navrhli.

Netrvalo to dlouho a byli jsme v rozhovoru s Piotrem Sytou, který společně se svou ženou hospodaří na statku „Sytá koza“ v obci Giebułtówka u Mirsku v polské části Jizerských hor. "Vše, co zde prodávám, vyrábíme s manželkou sami." říká. "Znalosti jsme získávali postupně sami, nebo si je přebrali od jiných chovatelů koz. V současné době vlastníme 72 koz. Další kozy přijdou v létě, "říká s hrdostí. Chceme vědět, zda kozy také poráží a zpracovává maso. "Ne, kozy a jehněčí pouze prodáváme řezníkům k dalšímu zpracování. Naše produkty vyrábíme z kozího mléka."Jsme poučeni. "Kozí sýr, uzený sýr. Smetanový sýr, čisté kozí mléko a ..." Udělá krátkou pauzu, načež zvedne malou plochou láhev:" likér z kozího mléka". Jeho očekávání je potvrzeno: Nevěřícně na něj hledíme a on rozdává s potutelným úsměvem skleničky na ochutnávku. Směs kozího a kokosového mléka s příměsí vodky je neobvyklá, ale dobrá. Kozí mléko získává díky kokosovému mléku exotický nádech.

Další prodejci se zapojují. Chceme vědět, jak vznikla myšlenka na pořádání tohoto statkářského trhu? Piotr Syta vysvětluje: "Všichni sedláci, k nimž jsem se přidal o něco později, spojili své síly, aby každou sobotu po celý rok nabízeli na trhu své produkty, bez ohledu na počasí. Našli jsme toto místo, zde na úpatí obytné věže a tři roky prodáváme naše výrobky, které nenajdete v obchodě s potravinami. Med, zeleninu, ovoce, maso, tvaroh a sýry, mléko a pečivo. Sezónní zboží. Všechno domácí. "

Vedle nabízí Weronika a Andrzej Krala z Piechowic výrobky z jejich včelína. Od nich chceme nejprve vědět, proč na tomto trh není téměř žádná reklama? Andrzej Krala to komentuje: "Ve skutečnosti nepotřebujeme žádnou reklamu, nám stačí to, že si to lidé navzájem řeknou. Máme také stránku na Facebooku, kde informujeme o sobotním trhu. A Weronika Krala dodává, „a když někdo hledá památky a přijde sem do Siedlęcina navštívit knížecí obytnou věž, jednu z největších (22,2 x 14,35 m) a nejkrásnějších staveb svého druhu ve střední Evropě, objeví i nás. V zde létě máme také rytířské hry, takže zde můžete také potkat rytíře ze starých časů. "(Směje se)

Dále jsme se dozvěděli, že pozemek, kde jsou tyto objekty, spravuje nadace „Zámek Chudów“, která také pořádá v areálu kolem obytné věže akce při zvláštních příležitostech.

Weronika a Andrzej Krala nebyli vždy včelaři. K tomu se dostali náhodou. "20 let jsem chodil ke včelaři, abych si koupil med. Moje děti vyrůstaly na medu. Denně sklenice vody s malým množstvím medu posiluje imunitní systém. Med je důležitou součástí tradiční domácí medicíny a velmi zdravý „Po krátké odmlce pokračuje:“. Starý včelař pak onemocněl a chtěl mi prodat svůj včelín. Měl jsem pak strach a nechtěl jsem to. O rok později v létě, na Den dětí, si včely udělaly své hnízdo u vchodu do domu. Roj včel přišel do mého domu. Náhoda? Spíše znamení shůry. "Smějí se:" Tak začalo naše životní dobrodružství se včelami, které trvá až dodnes. Začal jsem číst příslušnou literaturu. Absolvoval jsem odborný kurz a obdržel diplom jako včelař. Takže mohu dál předávat své znalosti. "Po krátké přestávce pokračuje:" Začal jsem s rojem včel, který ke mně přiletěl. Později jsem si koupil dva úly a v současné době mám vlastních asi 55 včelstev „Obracíme rozhovor na aktuální téma:“ Ano, díky chemii a současnému zvýšenému postřiku rostlin umírá mnoho včel. Postřik by se měl provádět buď velmi brzy ráno, nebo velmi pozdě večer, aby neotrávil včely, které jsou aktivní během dne. A také záleží na tom, aby nebyl narušen rytmus včel, žít v souladu s přírodou, nestresovat je a neničit. Všechno toto poznání vám můžu jako včelař předat."

Jeho žena mu pomáhá. Děti už jsou dospělé a již nežijí v domě svých rodičů. Jaké je to pro vás, vést takovou rodinnou firmu, chceme vědět o Weroniky Krala? "Člověk musí mít opravdu smysl pro včely. Jsme včelaři z vášně. Můj manžel je venku s včelami a já se starám o tu domácí práci spojenou se zpracováním medu a pylu. Jedná se sice o sezónní práci od dubna do září, ale přináší nám to mnoho radosti a životní náplň."

Zapovídali jsme se. Když se rozhlédneme, většina obchodníků už se sbalila. Poděkujeme, vezmeme si něco z toho i onoho sebou domů. Jedna věc je jistá, "Chuť hor" nás zasáhla na pravém místě. A na cestě zpět se zrodil nový nápad. V duchu vidím spokojené shromáždění lidí kolem dlouhého stolu, pokrytého nově objevenými lahůdkami. Žádná velká věc, malá oslava s prostým potěšením z venkovského života.

Były dwór u stóp Wieży Książęcej w Siedlęcinie oferuje kulisy dla małego cotygodniowego Targu Rolnego. W każdą sobotę pomiędzy godziną 10 a 13 rolnicy z okolic Jeleniej Góry handlują tutaj swoimi wytworami. Są to produkty, wytworzone według rodzinnych receptur i w naturalny sposób, z tego, co oferuje region. Miody, konfitury, ser, wędliny pochodzą z własnej produkcji. Nazwa tego małego targu  „Górskie Smaki” oddaje w pełni w rzeczywistości to, co obiecuje. Lokalni hodowcy i ogrodnicy z pobliskich miejscowości położonymi pomiędzy Górami Izerskimi a Karkonoszami sprzedają tu swoje wyroby domowej roboty.

Miejscowość Siedlęcin i Targ Rolny był odkryciem przypadkowym. Wycieczka weekendowa zaprowadziła nas do Parku Krajobrazowego Doliny Bobru, 4 km na północny zachód od Jeleniej Góry. Sama miejscowość jest niepozorna. W oko wpadają dwa kościoły, które wyróżniają się pomiędzy domami nad zboczem/nad stokiem. Poprzez Siedlęcin wije się rzeka Bóbr, która  łączy Jezioro Modry na południowym wschodzie z Jeziorem Wrzeszczyńskim na zachodzie. Wymarzona piękna okolica, stworzona do wypadów na weekend i do wędrówek.

Celem wycieczki są pałace i zamki i  okolicy. Położona nieopodal Kotlina Jeleniogórska słynie z Doliny Pałaców i Ogrodów.  W przewodniku wpadła nam jednak w oko pojedynczo stojąca średniowieczna Wieża Książęca. Szukaliśmy jej najpierw w lesie. Po tym jak przekroczyliśmy rzekę Bóbr w Siedlęcinie dzięki niezwykłemu metalowemu mostowi, górowała ona ponad kamiennym murem bezpośrednio przed nami. Znajdowaliśmy się w środku miejscowości. Wjazd prowadził na nieutwardzony dziedziniec. Błoto i żwir skrzypiały pod oponami. Nad ogniskiem wznosił się dym. Własnoręcznie wykonane stoiska z drewna widoczne były po południowej stronie w pobliżu byłego muru obronnego, który w niezamierzony sposób stał się kulisami podróży w czasie dla targu.

Podczas naszej drugiej wyprawy spotkaliśmy na Targu Rolnym Martę i Mariusza. Całe szczęście. Znajomość języka angielskiego czy niemieckiego na niewiele się zdała. W momencie naszego przybycia, Marta rozmawiała już z wystawcami. Mariusz napotkał dwóch kreatywnych nastolatków, którzy sprzedawali magnesy własnego projektu.

Po krótkiej chwili wdaliśmy się w rozmowę z Piotrem Syta, który razem ze swoją żoną prowadzi gospodarstwo rolne „Syta Koza” w Giebułtówce koło Mirska, w polskiej części Gór Izerskich. „Wszystko co sprzedajemy na targu jest wytworzone przez nas” opowiada. „Wiedzę zdobywaliśmy po trochu sami lub od innych koziarzy. Obecnie posiadamy 72 kozy, latem dojdzie jeszcze więcej kóz“ mówi dumnie. Chcemy się dowiedzieć, czy również obrabiają i sprzedają kozinę. „Nie, sprzedajemy tylko kozy i koźlęta rzeźnikom do przetworzenia”. Nasze produkty wytwarzamy z mleka koziego.” dowiadujemy się. „Ser kozi, ser wędzony. Ser biały (popularny twarożek), czyste mleko kozie i ...” robi przerwę, by wyciągnąć małą płaską butelkę: „Likier z mleka koziego.” Jego oczekiwanie potwierdza się: patrzyliśmy z zapytaniem w oczach a koziarz podał nam z uśmiechem kieliszeczki do degustacji. Miks z mleka koziego i kokosowego z niewielką ilością wódki był niespotykanym miksem, ale dobrym. Mleko kozie pozyskuje egzotyczną nutę poprzez  zmieszanie z mleczkiem kokosowym. 

Rolnicy handlujący obok włączają się do rozmowy. Chcemy się dowiedzieć, kto zainicjował „Górskie Smaki”? Piotr Syta wyjaśnia: „Wszyscy rolnicy, którzy tutaj handlują, ja dołączyłem do nich troszkę później, zrzeszyli się i oferują swoje wyroby w formie targu rolnego, który odbywa się co sobotę, przez cały rok - niezależnie od pogody. Znaleźliśmy to miejsce u stóp Wieży Książęcej w Siedlęcinie i sprzedajemy już od trzech lat nasze produkty, których nie można nabyć w sklepach spożywczych. Miód, warzywa, owoce, mięso, ser i nabiał, mleko i pieczywo. Wyroby sezonowe, wszystkie domowej roboty.”

Obok Weronika i Andrzej Krala z Piechowic oferują produkty ze swojej pasieki. Od nich chcemy się najpierw dowiedzieć, dlaczego właściwie nie można znaleźć prawie żadnej reklamy o odbywających się targach rolnych w Siedlęcinie? Andrzej Krala uważa, że: „Nie potrzebujemy właściwie reklamy, wystarczy nam tzw. propaganda ustna. Poza tym mamy stronę na facebooku, gdzie informujemy o Targach Rolnych Górskie Smaki”. A Weronika Krala uzupełnia: „I jak ktoś szuka zabytków i chce zwiedzić jeden z największych (22,2 x 14,35 m)  i najokazalszych obiektów średniowiecznych w Europie Środkowej, Wieżę Książęcą w Siedlęcinie*, to przy okazji nas też odkrywa. Latem odbywają się tu również turnieje rycerskie i można też u nas spotkać rycerzy z dawnych czasów.” (śmiech)

Dowiedzieliśmy się też, że posesja, na której są rozłożone stoiska, zarządzana jest przez Fundację „Zamek Chudów”, która organizuje imprezy okolicznościowe na terenie wokół Wieży Książęcej.

Weronika i Andrzej Krala nie byli pszczelarzami z dziada pradziada. To, że hodują pszczoły to był czysty przypadek. „Przez 20 lat chodziłem do pszczelarza po miód, moje dzieci wychowałam na miodzie. Codziennie piły wodę z porcją miodu dla wzmocnienia odporności. Miód jest ważnym elementem tradycyjnej medycyny domowej i jest bardzo zdrowy.” Po krótkiej przerwie opowiada dalej: „Stary pszczelarz zaniemógł i chciał mi odsprzedać swoją pasiekę. Bałem się wtedy, nie chciałem. Rok później latem, na Dzień Dziecka  przy samym wejściu do domu rój pszczół mi się uwił. Pszczoły wybrały mój dom i uwiły gniazdo. Przypadek? Bardziej znak z góry.” Śmieją się: „Tak zaczęła się nasza przygoda życiowa z pszczołami, która trwa do dziś.” Andrzej Krala mówi: „ Zacząłem czytać odpowiednią literaturę, zrobiłem kurs pszczelarski i dostałem dyplom mistrza pszczelarskiego. Mogę więc uczyć innych tej profesji.” Po krótkiej przerwie kontynuuje: „ Zacząłem od tego roju, który do mnie przyszedł, później kupiłem dwa ule, a obecnie posiadam ok. 55 roi.” Naprowadzamy rozmowę na aktualny temat: „Tak, z powodu chemii i wzmożonych oprysków aktualnie ginie wiele pszczół. Opryski roślin powinno się robić wcześnie rano albo późno wieczorem, tak by nie truć pszczół za dnia, jak są aktywne. Ważne jest, by nie zakłócać rytmu pszczół, by żyć w zgodzie z naturą, by ich nie stresować i nie niszczyć tym samym przyrody.”

Pszczelarzowi pomaga jego żona. Dzieci są już dorosłe i wywędrowały w świat. Chcemy się dowiedzieć od Weroniki Krala, jak to jest prowadzić biznes rodzinny? „Naprawdę trzeba mieć hopla na punkcie pszczół. Jesteśmy pszczelarzami z zamiłowania. Mój mąż pracuje przy pszczołach na zewnątrz, a mi przypadają prace domowe związane z przygotowaniem miodu i pyłku kwiatowego. Jest to wprawdzie zajęcie sezonowe, od kwietnia do września, ale sprawia nam dużo radości i spełnia nas w życiu”.

Zagalopowaliśmy się w rozmowie. Jak rozglądamy się wokół nas, to prawie wszyscy handlarze właśnie się spakowali. Dziękujemy i zaopatrujemy się jeszcze w kilka smacznych produktów, które zabierzemy do domu. Jedno jest pewne, nazwa Górske Smaki trafia w sendo. W drodze powrotnej rodzi się nowy pomysł. Przed moimi oczami widzę w przyszłości zadowolonych ludzie zebranych wokół długiego stołu, który zastawiony jest odkrytymi smakołykami. Żadna wielka uczta, tylko kameralna uroczystość dla przyjaciół życia wiejskiego.