Was brauchen Sie, um glücklich zu sein? Zynische Geister behaupten, dass, wenn man alle glücklichen Momente eines Lebens addiere, man insgesamt auf nicht mehr als dreieinhalb Minuten Glück käme. Stimmt das? Hoffentlich nicht. 

Wann sind Sie das letzte Mal in der Natur gewesen und sind vor Ehrfurcht ob eines schönen Waldes erstarrt? Wann haben Sie zuletzt ein Musikstück gehört und haben dabei fast geweint? Wann haben Sie einen Vogel beobachtet, der gerade ein Nest baut? Oder haben Ihre Partnerin oder Ihren Partner angesehen und gespürt, dass Sie sie oder ihn trotz allem lieben? (Wenn man viele Jahre zusammen ist, braucht man keine Gründe, sich zu trennen, davon gibt es dann genug. Man braucht dann Gründe, um zusammenzubleiben.)

Wieder raus auf die Straße, ins Auto oder in die Straßenbahn, Dinge erledigen, schnell zur Arbeit, den Kindern essen kochen, aufpassen, dass alle ihre Hausaufgaben machen, dem Schwiegervater einen Abfluss reparieren, und am Wochenende zu Tante Elsbeth, die sonst wieder sauer wird, weil man sich so lange nicht gemeldet hat. Achso: Sport auch noch und eigentlich wollte man doch wenigstens einen Abend in der Woche für sich haben. Wieder vergessen. 

Besteht daraus das Leben? Ja, aus solchen Dingen besteht das Leben.

Die früheren Zeiten kommen einem immer irgendwie besser vor als die heutigen. Vielleicht waren die vergangenen Zeiten tatsächlich anders - sie mögen sich insgesamt langsamer angefühlt haben, es gab weniger Autos, keine Handys und so weiter. Aber ob die Leute das auch gemerkt haben? Wahrscheinlich nicht, denn man kann die eigenen Zeiten ja immer nur mit dem vergleichen, was man kennt oder von dem man gehört hat - also mit der Vergangenheit. 

Was ist es denn, was hilft? Gegenwärtig ist viel von „Achtsamkeit“ die Rede. Man müsse auf sich selbst achten, sich reflektieren, sich fragen, was man wirklich will und Dinge tun, die einem gut tun. Probieren Sie das mal aus. Sie werden sehen: es funktioniert nicht so richtig. Es fehlt etwas, wenn man sich nur Fragen über sich selbst stellt. Zugespitzt formuliert: Achtsamkeit als Selbstzweck - also auf die eigene Person gerichtet - führt nicht zu Klarheit, sondern dazu, dass man sich mehr um sich selbst dreht. Achtsamkeit funktioniert besser, wenn sie sich auf Gemeinsamkeiten richtet - auf Momente, die man mit geliebten Menschen teilt oder auch auf Dinge, die man gern sagen würde, sich aber nicht traut. 

Mein Glück, das sind eine lange Wanderung oder ein Spaziergang am Meer mit einem geliebten Menschen, das ist gutes Essen oder auch manchmal nur ein Stück Brot zur richtigen Zeit, das ist ein Nachmittag mit meiner Tochter, an dem ich ihr „Ronja Räubertochter“ vorlese und sie sagt: „Das ist das schönste Buch, das ich kenne. Bald kann ich lesen, da kann ich es selber lesen, immer wieder, immer wieder!“ Mein Hut voller Träume, das sind Bücher und guter Wein. Mein Meter Himmel, das ist, wenn ich sein kann, der ich bin, wenn ich sagen kann, was ich denke und wenn ich weder mich noch andere belügen muss und dafür auch noch geliebt werde. 

Das ist wirklich wichtig. Für andere Dinge muss auch Zeit sein, das erfordert das Leben nun einmal. Aber die anderen Dinge - Arbeit oder wen ich auf Arbeit darstelle oder ob eine Sache nun heute oder morgen fertig wird oder was die Nachbarn oder Tante Elsbeth von mir denken oder, oder, oder - all das ist nicht so wichtig. 

Letzte Frage: Wo geht das besser als hier im #Unbezahlbarland, wo man immer ein Stück „neben der Zeit“ lebt und wo es schöne Wälder, Parks und Städte gibt? Zugegeben, ich übertreibe ein bißchen. Wenn man freundlich zu den Menschen ist, kann man fast überall leben. Aber ich lebe gerne hier, dass muss ich schon sagen.

Co potřebuje člověk, aby byl šťastný? Cynici tvrdí, že pokud sečteme všechny šťastné momenty života, nedostaneme se na víc než tři a půl minuty štěstí. Je to pravda? Já doufám, že ne.

Kdy jste byli naposledy v přírodě, a byli ohromeni krásou lesa? Kdy jste naposledy slyšeli hudbu a málem při tom plakali? Kdy jste sledovali ptáka, jak si staví hnízdo? Nebo kdy jste se zahleděli na svou partnerku nebo partnera a pocítili, že ho navzdory všemu stále milujete? (Když spolu lidé žijí mnoho let, nepotřebují důvody k tomu, aby se rozešli, těch najdou dost. Potřebují důvody proč zůstat spolu.)

Znovu ven na ulici, do auta nebo tramvaje, vše rychle zařídit, rychle do práce, uvařit jídlo pro děti, dávat pozor, aby udělaly všechny své domácí úkoly, opravit odpad u tchána, o víkendu zajet k tetě Elišce, která bude jinak opět naštvaná, protože jsme se tam tak dlouho neukázali. A ještě: sport k tomu všemu a vlastně jsme chtěli mít alespoň jeden večer v týdnu pro sebe. Zase jsme na to zapomněli.

Je tohle obsah života? Ano, život se skládá i z takovýchto věcí.

Dřívější časy nám připadají pořád nějak tak lepší, než ty dnešní. Možná, že byla ta minulá doba opravdu jiná - mohli jsme ji skutečně pociťovat jako pomalejší dobu, bylo méně aut, nebyly mobilní telefony a tak dále. Ale jestli to tak tehdy pociťovali i lidé? Pravděpodobně ne, protože člověk může vždycky porovnávat svou dobu jen s tím, co zná nebo s tím, co slyšel - tedy s minulostí.

Co je tedy tím, co pomáhá? Tito dnes tak populární „kazatelé pozornosti“, si myslí, že je především třeba věnovat zvláštní pozornost sám sobě, brát na sebe ohled, ptát se sám sebe co opravdu chci a dělat věci, které mi dělají dobře. Klidně si to někdy vyzkoušejte. A uvidíte: nefunguje to. Pozornost, jejímž cílem je má vlastní osoba - nevede k vyjasnění věcí, ale ke kolotoči ve kterém se začneme točit jen kolem sebe - pak se budeme brát stále víc vážně a začne se stále víc a víc zajímat jen o sebe. Těm, kteří jsou posedlí takovouto sebestředností, bych řekl: Přestaňte sami ze sebou zacházet, jako se vzácným kusem nábytku. Přestaňte si sami sobě něco nalhávat tím, že si sami o sobě namlouváte věci, které nejsou pravda. Zapojte se do dění kolem sebe, žijte! Pokud má pozornost fungovat, musí se soustředit na druhé lidi - na společné prožitky, na okamžiky, které s druhými sdílíte, nebo na věci, které chtěl člověk říci, ale neodvažujte se.

Moje štěstí, to je dlouhý výlet nebo procházka u moře s člověkem, kterého mám rád, je to dobré jídlo, nebo někdy jen kousek chleba a ve správný čas, je to odpoledne s mojí dcerkou, kdy jí čtu z knížky „Ronja - dcera loupežníka“ a ona mi říká: "To je ta nejkrásnější knížka, kterou znám. Brzy mohu umět číst, a pak si ji budu moci číst stále znovu a znovu, znovu a znovu! "Můj klobouk plný snů, to jsou knihy a dobré víno. Můj metr nebe, to je to, když mohu být tím, kým jsem, když mohu říci to, co si myslím, a když nemusím lhát ani sám sobě, ani ostatním a jsem pro to ještě stále milován.

To je opravdu důležité. Ostatní věci si také vyžadují čas, tak to v životě chodí. Ale i ostatní věci - pracovní nebo také představa práce, nebo zda tu věc udělám dnes nebo zítra, nebo to, co ode mě chce soused nebo teta Eliška, nebo, nebo, nebo - to vše ostatní není důležité.

Poslední otázka: Kde to jde lépe, než tady v #zemi k nezaplacení, kde člověk stále žije tak kousek „mimo čas“ a kde jsou krásné lesy, parky a města? Musím přiznat, že trochu zveličuji. Pokud jste přátelští k ostatním lidem, můžete žít téměř kdekoli. Ale já musím říci, že já rád žiju tady.

Czego potrzebujesz, aby być szczęśliwym? Cynicy twierdzą, że jeśli zsumujesz wszystkie szczęśliwe chwile w swoim życiu, nie wyjdzie z tego więcej niż trzy i pół minuty szczęścia. Czy to prawda? Mam nadzieję, że nie.

Kiedy ostatni raz byłeś na łonie natury i skamieniałeś z podziwu dla pięknego lasu? Kiedy ostatni raz słuchałeś muzyki i prawie się popłakałeś? Kiedy przyglądałeś się ptaku budującemu właśnie gniazdo? Albo spojrzałeś na swojego partnera lub partnerkę i czułeś, że mimo wszystko nadal go kochasz? (Kiedy jest się z kimś przez wiele lat, nie potrzeba powodów, aby się rozstać, tych jest mnóstwo. Wtedy potrzebne są powody, aby jednak pozostać razem).

I z powrotem na ulicę, do samochodu lub tramwaju, załatwić sprawy, szybko dojechać do pracy, ugotować obiad dla dzieci, uważać, aby wszyscy odrobili lekcje, naprawić odpływ u teścia, a na weekend odwiedzić ciotkę Elę, która inaczej znowu się pogniewa, ponieważ zbyt długo się nie zgłosiłeś. Ach tak, miałeś jeszcze zadbać o siebie i uprawiać sport i właściwie chciałeś mieć przynajmniej jeden wieczór w tygodniu dla siebie. Znowu zapomniałeś...

Czy z tego składa się nasze życie? Tak, życie składa się z wielu takich rzeczy.

Dawne czasy zawsze wydają się nam być lepsze od dzisiejszych. Może wcześniejsze naprawdę były inne - czuło się jaky czas płynął wolniej: było mniej samochodów, nie było telefonów komórkowych i tak dalej. Ale czy ludzie też tak uważali? Prawdopodobnie nie, ponieważ zawsze można porównać własne czasy tylko z tymi, które się zna, albo o których się słyszało - czyli z przeszłością.

Czym jest to, co pomaga? Obecnie dużo mówi się o “uważności”. Trzeba szanować siebie samego, reflektować swoje działania, zadać sobie pytanie, czego się tak naprawdę chce i robić tylko te rzeczy, które są dla ciebie dobre. Wypróbujcie tego sami. Przekonacie się wtedy na własnej skórze, że to tak nie działa. Brakuje tego czegoś, jeżeli człowiek ma tylko na uwadze własne dobro. Mówiąc dosadnie: uważność jako cel sam w sobie - czyli skierowany na własną osobę - nie prowadzi do jasności, ale raczej do kręcenia się w kółko wokół własnej osoby. Uważność działa lepiej, gdy skupia się na rzeczach wspólnych - chwilach spędzonych z bliskimi lub rzeczach, które chcielibyśmy powiedzieć, ale brakuje nam do tego odwagi.

Moje szczęście to długa wędrówka lub spacer nad morzem z ukochaną osobą, to dobre jedzenie lub czasami po prostu kawałek chleba we właściwym momencie, to popołudnie z moją córką, gdy czytam jej powieść "Ronja, córka zbójnika",a ona mówi: "To jest najpiękniejsza książka, jaką znam. Niedługo nauczę się czytać i będę ją czytać w kółko, cały czas!" Mój kapelusz pełen marzeń to książki i dobre wino. Mój metr nieba jest wtedy, kiedy mogę być naprawdę tym, kim jestem, kiedy mogę powiedzieć, co myślę i kiedy nie muszę okłamywać siebie lub innych i kiedy jestem jeszcze za to kochanym.

To jest naprawdę ważne. Na inne rzeczy też musi być czas, takie już jest nasze życie, tego wymaga. Ale te inne rzeczy - praca czy za kogo sie w niej przedstawiam, czy coś jest zrobione na dzisiaj czy jutro, albo to, co myślą o mnie sąsiedzi czy ciocia Ela, albo, albo, albo... - to wszystko już nie jest takie ważne.

Ostatnie pytanie: Gdzie uda nam się to lepiej niż tutaj w #BezcennejKrainie, gdzie zawsze żyje się trochę "poza czasem" i gdzie są piękne lasy, parki i miasta? Oczywiście, trochę przesadzam. Jeśli jesteś przyjaźnie nastawiony do ludzi, możesz żyć prawie wszędzie. Ale muszę powiedzieć, że lubię tutaj mieszkać.