Verlassen. Das ist das Wort, das einem zuerst einfällt, wenn man vor dem Gehöft in Osiek Łużycki (Wendisch Ossig) steht. Drei Gebäude, die ein U formen, liegen inmitten alter Obstwiesen. Der Putz bröckelt von den Mauern, es gibt kaum noch heile Fenster und durch die Dächer dringt an undichten Stellen Wasser und Schnee ungeschützt ins Innere. In den ehemaligen Wohnräumen schält sich alte Mustertapete von den Wänden und gibt alte Zeitungsausschnitte mit Todesanzeigen aus der Zeit des Zweiten Weltkriegs frei. Abreißen ist vermutlich das zweite Wort, was den meisten in den Sinn käme bei der Frage, was man mit den alten Gebäuden machen sollte. Den meisten, aber nicht Robert Gruszecki. Wo andere Ruinen sehen, entsteht vor seinem Auge ein polnisch-deutsch-tschechisches Begegnungszentrum, wo Kinder aus dem Dreiländereck etwas über das frühere Dorfleben und Ökologie erfahren oder in fast vergessene Berufe wie Schmied, Gerber oder Schreiner hineinschnuppern können. In der Scheune sollen Konzerte, Seminare und Dorfveranstaltungen stattfinden, auch eine Küche und Übernachtungsmöglichkeiten sind geplant. Nach Abschluss der Sanierungs- und Renovierungsarbeiten soll der Hof außerdem zu 100% energieautark sein.

 

Vor dem zweiten Weltkrieg hieß Osiek Łużycki Wendisch Ossig. Die Postkarten zeichnen ein Bild der Ortschaft, wie sie damals aussah. Den Turm der markanten Kirche in der Mitte kann man vom Gehöft aus sehen. (Fotos: privat)

 

Wenn Robert Gruszecki mit leuchtenden Augen von seinen Plänen erzählt, erscheinen sie greifbar. Natürlich weiß er, dass bis dahin noch ein langer Weg vor ihm liegt. Die letzte Besitzerin des Gehöfts verstarb vor einigen Jahren, Erben gab es keine. Deshalb fiel der Hof an die Gemeinde Zgorzelec und wurde nicht mehr bewirtschaftet, bis ihn Robert Gruszecki 2019 für die Stiftung Fundacja Kuźnia (http://kulturnet.pl/) erwarb. Doch wie wollen er und die Stiftung die Sanierung des Hofes finanzieren?

Auch dafür hat Robert Gruszecki bereits konkrete Vorstellungen. Die Finanzierung der Sanierungsarbeiten soll zum einen aus den Mitteln der Stiftung erfolgen, zum anderen möchte er in der Bevölkerung Geld für das Projekt sammeln. Große Hoffnungen setzt er außerdem auf die Bewilligung öffentlicher Gelder. Die Stiftung hat beantragt, den Hof unter Denkmalschutz zu stellen, um Fördermittel für eine denkmalgerechte Sanierung beantragen zu können.

 

Robert Gruszecki auf dem Hof, der ein deutsch-polnisches Begegnungszentrum werden soll. Bis dahin ist es ein langer Weg, noch weht der Wind Schnee und Regen durchs Gemäuer.

 

Auch die Umbaupläne haben konkrete Gestalt angenommen. Der renommierte Zgorzelecer Stadtarchitekt Adam Cebula, der unter anderem für Sanierung des polnischen Neißeufers verantwortlich ist, hat bereits detaillierte Zeichnungen ausgearbeitet. Cebula legt dabei besonderen Wert auf die Verbindung von Funktionalität und Schönheit. Ein Gebäude soll ausschließlich mit althergebrachten Arbeitsmethoden saniert werden. Bei den anderen beiden Gebäuden kommen auch moderne Elemente wie Glas, überdachte Freiflächen, Wärmepumpen und Sonnenkollektoren zum Einsatz – unter der Voraussetzung, den traditionellen Charakter der Gebäude zu bewahren.

Projekte, die Adam Cebula bereits umgesetzt hat: https://adamcebula.eu/index.php/projekty/

 

Moderne trifft Tradition: So soll der Hof zukünftig aussehen. Ein Gebäude wird mit traditionellen Handwerksmethoden saniert, die anderen mit viel Glas. Die Entwürfe stammen von dem bekannten polnischen Architekten Adam Cebula.

 

Jetzt weht der Wind noch Schneeflocken durch die kaputten Fenster. Aber wenn die Finanzierung so funktioniert, wie es sich Robert Gruszecki vorstellt, wird das geplante Begegnungszentrum in vier Jahren fertig sein. „Letztendlich möchte ich, dass der Hof ein Ort des polnisch-deutschen Miteinanders wird, dass junge Leute Zeit zusammen verbringen und sich austauschen können. Sie sollen etwas über die gemeinsame Geschichte, alte Berufe und Ökologie lernen und dabei auch Gerichte der polnischen und deutschen Küche probieren können. Alles auf eine spielerische Art.“ 

Um den Hof so originalgetreu wie möglich wiederaufzubauen, sucht die Stiftung Kuźnia nach Informationen, Fotos aus der Vorkriegszeit und Kontakten zu der Familie, die vor dem Krieg dort gelebt hat. Falls ihr etwas wisst oder jemanden kennt, der etwas darüber weiß, könnt ihr euch direkt an kuznia.imprezy@gmail.com oder 360.kulturnet.pl wenden und gerne den Artikel und die Fotos teilen.

Opuštěný. To je to slovo, které vás jako první napadne, když stojíte před usedlostí v Osieku Łużycki (Wendisch Ossig). Tři budovy ve tvaru písmene U se nacházejí uprostřed starých sadů. Omítka odpadává ze stěn, nejsou zde téměř žádná neporušená okna a skrz děravou střechu proniká voda a sníh do nechráněných vnitřních prostor. V bývalých obývacích pokojích se ze stěn odlupují staré tapety a odhalují staré novinové výstřižky s nekrology z doby druhé světové války. Zbořit – to je pravděpodobně to druhé slovo, které většinu lidí napadne, když se zeptáme, co by se dalo dělat s těmito starými budovami. Tedy většinu z nich, ale ne Roberta Gruszeckého. Tam, kde ostatní vidí zříceniny, se mu před očima vynoří polsko-německo-české místo setkávání, kde se děti z hraničního regionu Trojzemí mohou dozvědět něco o dřívějším životě na venkově a ekologii nebo aspoň trochu poznat téměř zapomenuté profese jako je kovář, koželuh nebo tesař. Ve stodole by se měly konat koncerty, semináře a vesnické akce, plánuje se také kuchyň a ubytování. Po dokončení rekonstrukčních a renovačních prací by měl být statek také stoprocentně energeticky soběstačný.

 

Před druhou světovou válkou Osiek Łużycki jmenoval  Wendisch Ossig. Pohlednice ukazuje výjevy z obce, jak tehdy vypadala. Věž dominantního kostela je možné vidět i ze statku. (Foto: privátní)

 

Když Robert Gruszecki mluví se zářícíma očima o svých plánech, zdají se být dosažitelné. Samozřejmě ví, že je před ním ještě dlouhá cesta. Poslední majitelka usedlosti zemřela před několika lety, nebyli žádní dědici. Farma proto připadla městu Zgorzelec a již nebyla dál obhospodařována, dokud ji v roce 2019 nezískal Robert Gruszecki pro nadaci Fundacja Kuźnia (http://kulturnet.pl/).  Ale jak si on a nadace představují financování renovace statku?

Také o tom má Robert Gruszecki již konkrétní představy. Rekonstrukční práce mají být na jedné straně financovány z fondů nadace a na druhé straně by chtěl vybrat peníze na projekt od obyvatel. Také vkládá velké naděje do schválení finanční podpory z veřejných prostředků. Nadace požádala o zařazení statku na seznam historických památek, aby mohla požádat o finanční prostředky na renovaci, která bude odpovídat památkovému charakteru objektu.

 

Robert Gruszecki na statku, který se má stát místem německo- polského centra setkávání. Ale k tomuto cíli je ještě dlouhá cesta, zatím profukuje vítr sníh a déšť skrz zdivo.

 

Konkrétní podobu získaly i plány renovace. Renomovaný architekt města Zgorzelec Adam Cebula, který je mimo jiné odpovědný za renovaci nábřeží na polské straně Nisy, již vypracoval podrobné výkresy. Cebula klade důraz především na propojení funkčnosti a krásy. Jedna z budov by měla být renovována pouze pomocí tradičních pracovních postupů. Další dvě budovy využívají také moderní prvky, jako je sklo, zastřešené otevřené prostory, tepelná čerpadla a solární kolektory – a to vše za předpokladu, že bude zachován tradiční charakter budovy.

Projekty, které již Adam Cebula realizoval: https://adamcebula.eu/index.php/projekty/

 

Moderní styl se potkává s tradicí. Takto by měl statek v budoucnu vypadat. Jedna z budov bude rekonstruována za pomoci tradičních stavebních postupů, ostatní budou mít mnoho prosklení. Návrhy pocházejí od známého polského architekta Adama Cebuly.

 

Nyní ještě stále roznáší vítr sněhové vločky rozbitými okny. Pokud však bude financování fungovat tak, jak si Robert Gruszecki představuje, bude plánované centrum setkávání dokončené za čtyři roky. "Koneckonců chci, aby byl statek místem polsko-německé sounáležitosti, aby zde mohli mladí lidé trávit společně čas a vyměňovat si nápady. Měli by se naučit něco o společné historii, starých profesích a ekologii a vyzkoušet si jídla z polské a německé kuchyně. A to vše hravou formou. “

Aby mohl být statek obnoven co nejvěrněji k originálu, hledá Nadace Kuźnia informace a fotografie z předválečného období a kontakty na rodinu, která tam před válkou žila. Pokud něco víte nebo znáte někoho, kdo by mohl poskytnout informace, můžete se obrátit přímo na kuznia.imprezy@gmail.com nebo 360.kulturnet.pl a také budeme rádí, když budete sdílet tento článek a fotografie.

Opuszczone. To właśnie słowo przychodzi jako pierwsze na myśl, kiedy ktoś stoi przed zagrodą w Osieku Łużyckim (Wendisch Ossig). Trzy budynki w kształcie U leżą w środku starego dzikiego sadu. Tynk odpada ze ścian, praktycznie nie ma całego okna a przez nieszczelne miejsca w dachu pada do środka deszcz lub śnieg. W byłych pomieszczeniach mieszkalnych łuszczy się stara tapeta ze ścian i ukazuje dawne wycinki gazet z czasów drugiej wojny światowej z nekrologami. Rozbiórka to prawdopodobnie drugie słowo, które przyszłoby większości ludzi na myśl, gdyby ich zapytać, co należy zrobić z takimi starymi budynkami.   Większości z nich, ale nie Robertowi Gruszeckiemu. Tam, gdzie inni widzą ruiny, on widzi powstające polsko-niemiecko-czeskie centrum spotkań, gdzie dzieci z Trójstyku będą mogły poznawać dawne życie na wsi i ekologię lub zasmakować niemal zapomnianych zawodów takich jak kowal, garbarz czy stolarz. W stodole miałyby odbywać się koncerty, seminaria i imprezy wiejskie, planowana jest również kuchnia i noclegi. Po zakończeniu prac remontowych i renowacyjnych gospodarstwo ma być również w 100% samowystarczalna energetycznie.

 

Przed II wojną światową Osiek Łużycki nazywał się Wendisch Ossig. Na pocztówkach widać, jak wyglądała wtedy ta miejscowość. Z gospodarstwa widać charakterystyczną wieżę stojącego pośrodku kościoła. (Zdjęcia: prywatne)

 

Gdy Robert Gruszecki z błyszczącymi oczyma opowiada o swoich planach, wydają się one całkiem realne. Oczywiście wie, że droga jest daleka, nim jego projekt zostanie zrealizowany. Ostatnia właścicielka gospodarstwa, samotna osoba, zmarła przed kilku laty bez spadkobierców. Dlatego też wszystkie budynki przeszły na własność Gminy Zgorzelec  i nie były już zagospodarowane, dopóki Robert Gruszecki nie kupił ich w 2019 roku dla Fundacji Kuźnia. (http://kulturnet.pl/). Ale jak on i fundacja zamierzają sfinansować remont tych nieruchomości?

Robert Gruszecki ma już konkretne idee. Z jednej strony prace remontowe mają być sfinansowane ze środków fundacji, z drugiej strony chciałby zebrać pieniądze na ten projekt od mieszkańców. Ma też duże nadzieję, że zostaną przyznane mu środki publiczne. Fundacja złożyła wniosek o wpisanie gospodarstwa na listę zabytków, aby móc ubiegać się o środki na jego renowację zgodnie z uzgodnieniami konserwatora zabytków.

Robert Gruszecki w ruinach gospodarstwa, które ma stać się centrum spotkań polsko-niemieckich. Do tego czasu droga jest daleka, wiatr wciąż nawiewa śnieg i deszcz przez ściany.

 

Jednocześnie plany przebudowy nabrały konkretnych kształtów. Znany zgorzelecki architekt miejski Adam Cebula, który jest odpowiedzialny m.in. za przebudowę nadbrzeża nyskiego po polskiej stronie, przygotował już szczegółowe rysunki. Cebula przywiązuje szczególną wagę do połączenia funkcjonalności i piękna. Jeden z budynków ma zostać odnowiony przy użyciu tylko i wyłącznie tradycyjnych metod. W pozostałych dwóch budynkach zostaną zastosowane nowoczesne elementy, takie jak przeszklenia, zadaszone otwarte przestrzenie, pompy ciepła i kolektory słoneczne - pod warunkiem zachowania tradycyjnego charakteru budynków.

Oto projekty, których autorem jest Adam Cebula:  https://adamcebula.eu/index.php/projekty/

Nowoczesność łączy się z tradycją: tak będzie wyglądało gospodarstwo w przyszłości. Jeden budynek zostanie odnowiony przy użyciu tradycyjnych metod rzemieślniczych, w pozostałych osadzona będzie duża ilość szkła. Autorem projektów jest znany polski architekt Adam Cebula.

 

Przy tej pogodzie wiatr nawiewa płatki śniegu przez wybite okna. Jeśli jednak plany finansowania pójdą po myśli Roberta Gruszeckiego, planowane centrum spotkań będzie gotowe za cztery lata. "Docelowo chcę, aby dziedziniec stał się miejscem polsko-niemieckich zgromadzeń, podczas których młodzi ludzie będą mogli wspólnie spędzać czas i wymieniać myśli. Byłoby dobrze, gdyby mieli możliwość poznania wspólnej historii, dawnych rzemiosł i ekologii, a także skosztowania potraw kuchni polskiej i niemieckiej. Wszystko to będzie w formie zabawy." 


Aby jak najwierniej odtworzyć budynki Fundacja Kuźnia poszukuje informacji, zdjęć z okresu przedwojennego oraz kontaktów z rodziną, która tam wtedy mieszkała. Jeśli wiecie coś na ten temat lub znacie kogoś, kto posiada przydatne informacje, możecie skontaktować się bezpośrednio z Fundacją pod adresem kuznia.imprezy@gmail.com lub 360.kulturnet.pl i udostępnić ten artykuł i zdjęcia.