Jaroslav Rudiš liebt es, unterwegs zu sein, neue Orte zu entdecken, Menschen kennenzulernen und bei einem Bier ihren Geschichten zu lauschen. Geschichten, die man sich in der Kneipe erzählt, wenn es schon spät ist. Männergeschichten meistens. So entstehen viele seiner Bücher, auch „Nachtgestalten“ setzt diese Tradition fort. In der Graphic Novel, die gemeinsam mit dem österreichischen Zeichner Nicolas Mahler entstanden ist, sind Geschichten wie Perlen auf einer Schnur aneinandergereiht. Auf den ersten Blick ohne Zusammenhang, auf den zweiten Blick eng miteinander verbunden.

„Nachtgestalten“ ist ein Dialog unter Männern. Ein Gespräch unter Freunden, die versuchen, sich die Welt zu erklären, sich zu trösten und vielleicht auch zu retten, weil das Leben anders läuft als in ihrer Vorstellung. Weil die Frau, die man liebt, mit einem anderen verheiratet ist zum Beispiel. Warum also nicht so leben wie Wisente, wo sich die Bullen in Gruppen zusammenschließen wie die Männer im Wirtshaus und nur einmal im Jahr für ein paar Wochen die Kühe und ihre Kinder sehen. Ein glückliches Leben ohne Streit, denn Wisente wissen offensichtlich, wie das Leben läuft.

Doch nicht nur die Beziehungen zwischen Männern und Frauen sind Thema des Buches. Es geht auch um tiefer sitzende, nicht verheilte Wunden, die die Geschichte bei den Protagonisten hinterlassen hat. Die Familiengeschichte. Die Weltgeschichte. Geschichte, die man nicht mal verstehen kann, wenn man Geschichte studiert hat. Die man auch nicht verstehen kann, wenn man Medizin, Kernphysik, Psychologie, Soziologie oder Kunst studiert hat. Oder alles zusammen. Vor der man davonläuft, von einem Bier zum nächsten, obwohl es am Ende doch egal ist, weil es schon vorbei ist. Oder, wie der Großvater einer der beiden Freunde sagt: „Darauf pissen die Eulen.“ Zumindest so lange, wie noch eine Kneipe aufhat, in der man ein Bier trinken kann. 

 

Von einem Bier zum nächsten - Nachtgestalten auf dem Weg durch die basaltblaue Nacht (Illustrationen: Verlag Luchterhand)

 

Wie in vielen von Rudišs Geschichten liegen auch in „Nachtgestalten“ Humor und Tragik eng beieinander. Doch wie funktionieren Kneipengeschichten in einer Graphic Novel? Wo haben all die Wörter Platz, die sich normalerweise in Rudišs Büchern wie ein Wasserfall über den Leser ergießen? Für Nicolas Mahler lag gerade in der Gestaltung des Dialogs der Hauptreiz der Geschichte: „Bei Dialogen hat man ja im Comic viele Möglichkeiten, das Timing zu beeinflussen. Man kann durch wortlose Bilder Pausen setzen, den Dialog in kleine Sprechblasen setzen und richtig zerhacken, kleine Dialogpassagen in große Sprechblasen setzen, um die Bedeutung zu betonen. Auch flüstern oder stammeln lässt sich gut durch das Schriftbild darstellen.“ Bei „Nachtgestalten“ funktioniert es, auch ohne Erzählstimme. Durch die direkten Dialoge wird der Leser sofort in die Geschichten hineingezogen.  

Die Zeichnungen, in schlichtem basaltblau und schwarz gehalten, verstärken die nächtliche Stimmung, ohne düster oder gar hoffnungslos zu wirken. Im Gegenteil. Durch diesen farbigen Rahmen liegt der Fokus erst recht auf den beiden Charakteren. Die Gesichtszüge der Figuren selbst sind wie in vielen Graphic Novels von Nicolas Mahler nicht im Detail zu erkennen, was die Identifikation zumindest der männlichen Leser noch leichter machen dürfte.  

Aber was entsteht bei einem solchen Buch zuerst? Die Charaktere oder der Text? „Zuerst müssen die Figuren da sein. Man muss der Geschichte leicht folgen können, die Charaktere müssen gut unterscheidbar sein. Für meinen einfachen Stil sind Geschichten mit nur wenigen Figuren ideal“, erklärt Nicolas Mahler. „Nachtgestalten“ mit zwei Protagonisten war deshalb perfekt für ihn. „Die ganze Geschichte ist eigentlich eine lange Kamerafahrt durch die Nacht, unterbrochen von statischen Lokalbesuchen. Durch so eine einfache und konkrete Bildgestaltung kann man sich gut auf die Dialoge konzentrieren“, führt er weiter aus. Auch Jaroslav Rudiš hat diese Art der Zusammenarbeit Spaß gemacht: „Mir liegen Dialoge einfach mehr als Beschreibungen.“ Dennoch war es eine besondere Herausforderung, da bei den kurzen Texten jedes Wort perfekt sitzen musste.

 

Jaroslav Rudiš und Nicolas Mahler in der Kneipe. Das Bier kommt hoffentlich noch… (Foto: Verlag Luchterhand)

Dass die beiden sich schon seit ein paar Jahren kennen, hat die Zusammenarbeit leichter gemacht. „2015 habe ich eine Laudatio für Nicolas gehalten, der damals den Preis der Literaturhäuser in Stuttgart erhielt. 2018, als ich den Preis bekommen habe, hat er sich mit einer Rede revanchiert.“ Seitdem treffen sich die beiden oft bei einem Bier und einem Schnitzel im Wiener Restaurant „Steman“, wo auch die Idee für „Nachtgestalten“ entstand. In diesem Punkt unterscheiden sich Jaroslav Rudiš und Nicolas Mahler übrigens nicht von den Figuren ihrer Graphic Novel. Die Frage, was ihnen bei der Zusammenarbeit am meisten Spaß gemacht hat, lautet bei beiden: Die Arbeitstreffen beim Bier.

 

 

Verlosung

Für unsere Leser haben wir vom Verlag Luchterhand ein Exemplar von „Nachtgestalten“ bekommen, dass wir unter euch verlosen. Schreibt uns bis zum 08.03.2021 in den Kommentaren unter unserem Facebookpost, welche eure Lieblingskneipe ist und warum.

Der Gewinner wird per E-Mail benachrichtigt.

Falls ihr es eilig habt, könnt ihr das Buch natürlich auch in der Buchkrone in Zittau kaufen.

 

Noch ein Tipp für unsere tschechischen Leser. Die Graphic Novel „Nachtgestalten“ wird 2022 unter dem Titel „Noční chodci“ vom Verlag Labyrinth aus Prag auf Tschechisch herausgegeben. Und alle Zugliebhaber dürfen sich auf das Buch „Gebrauchsanweisung für´s Zugreisen“ freuen, an dem Jaroslav Rudiš gerade arbeitet und das im Oktober 2021 im Piper Verlag erscheint.

 

Jaroslav Rudiš miluje cestovat, objevovat nová místa, poznávat lidi a poslouchat u piva jejich příběhy. Příběhy, které se vyprávějí po hospodách, když se čas připozdí. Většinou jsou to příběhy mužů. Takto se zrodila mnohá jeho kniha „Nachtgestalten - Noční chodci“ v této tradici pokračuje. V grafickém románu, který vznikl ve spolupráci s rakouským kreslířem Nicolasem Mahlerem, jsou příběhy propojeny jako perly na provázku. Na první pohled bez kontextu, na druhý pohled úzce související.

„Nachtgestalten“ je dialog mezi muži. Rozhovor mezi přáteli, kteří se snaží pochopit svět, uchlácholit se a možná se i zachránit, protože život běží jinak, než si představovali. Například proto, že žena, kterou milujete, je vdaná za někoho jiného. Proč tedy nežít jako bizoni, kde se býci shromažďují ve skupinách stejně jako muži v hospodě a pouze jednou do roka na pár týdnů vidí krávy a své potomky. Šťastný život bez hádek, protože bizoni evidentně vědí, jak jde život.

Kniha však není jen o vztazích mezi muži a ženami. Jde také o hlubší, nezahojené rány, které u protagonistů zanechala minulost. Rodinná historie. Světové dějiny. Dějiny, kterým nerozumíte, ani když historii studujete. A které nemůžete pochopit, ani když byste vystudovali medicínu, jadernou fyziku, psychologii, sociologii nebo umění. Nebo všechno dohromady. To před čím utíkáme, od jednoho piva k druhému, i když je to nakonec úplně jedno, protože už je po všem. Nebo, jak říká dědeček jednoho ze dvou přátel: Na to chčijou sovy .“ Alespoň tak dlouho, dokud je ještě otevřená hospoda, kde si můžete dát pivo. 

 

Od jednoho piva k druhému – Nachtgestalten – Noční chodci na cestě čedičově modrou nocí (Ilustrace: Nakladatelství Luchterhand)

 

Stejně jako v mnoha Rudišových příbězích, tak i v „Nachtgestalten“ leží humor a tragédie blízko u sebe. Ale jak zapadají hospodské historky do grafického románu? Kde mají místo všechna ta slova, která se v Rudišových knihách na čtenáře valí jako vodopád? Pro Nicolase Mahlera bylo právě ztvárnění dialogu v tomto příběhu tou hlavní výzvou: „U dialogů v komiksu máte spoustu možností, jak ovlivnit jeho načasování. Můžete prostřednictvím obrázků bez slov vytvořit pauzu, dát dialogy do malých řečnických bublin a text tak skutečně rozsekat, dát malé pasáže dialogu dát do velkých bublin a zdůraznit tak jejich význam. I šeptání nebo koktání lze dobře vystihnout díky stylu písma. “ U„ Nachtgestalten “toto funguje dokonce i bez vypravěče. Prostřednictvím přímých dialogů je čtenář bezprostředně vtažen do děje.

Kresby, nesené v jednoduché čedičově modré a černé barvě, zvýrazňují noční náladu, aniž by působily ponuře nebo dokonce beznadějně. Naopak. U tohoto barevného zarámování se pozornost soustředí právě na ty dvě osobnosti. Stejně jako v mnoha grafických románech Nicolase Mahlera, nelze detailně vidět rysy obličeje samotných postav, což by mělo ještě více usnadnit identifikaci s postavami, alespoň tedy pro mužské čtenáře. 

Ale co vzniká v takové knize na prvním místě? Postavy nebo texty? "Nejprve tam musí být postavy. Musíte být schopni snadno sledovat příběh a jednotlivé postavy musí být snadno rozlišitelné. Pro můj jednoduchý styl jsou příběhy jen s několika postavami ideální, “vysvětluje Nicolas Mahler. „Nachtgestalten“, kde jsou jen dva protagonisté, byly pro něj tedy ideální. "Celý příběh je ve skutečnosti dlouhý kamerový noční záběr, který je přerušovaný statickými návštěvami lokálu." S tak jednoduchými a konkrétními záběry je možné se dobře soustředit na jednotlivé dialogy,“ pokračuje. Také Jaroslav Rudiš si užíval tento typ spolupráce: „Dialogy jsou pro mě více než popisy.“ Přesto všechno, to byla velká výzva, protože každé slovo muselo v těch krátkých textech dokonale sedět.

 

Jaroslav Rudiš a Nicolas Mahlerv hospodě. Doufejme, že to pivo ještě donesou… (Foto: Nakladatelství Luchterhand)

To, že se tito dva znali už několik let, jim usnadnilo spolupráci. „V roce 2015 jsem přednášel laudatio o Nicolasovi, který v té době obdržel cenu Domu literatury ve Stuttgartu. V roce 2018, kdy jsem stejnou cenu obdržel já, mi tuto laskavost svou promluvou vrátil. “Od té doby se oba často setkávali u piva a řízku ve vídeňské restauraci„ Steman “, kde se také zrodil nápad vytvořit „ Nachtgestalten “. V tomto bodě se mimochodem neliší Jaroslav Rudiš a Nicolas Mahler  od postav v jejich grafickém románu. Odpověď na otázku, co si při společné práci nejvíce užili, zní od obou: pracovní setkání u piva.

 

 

Vylosování

Pro naše čtenáře jsme od nakladatelství Luchterhand obdrželi jeden exemplář „Nachtgestalten“ , který pro někoho z vás vylosujeme. Napište nám do 08.03.2021 do komentářů na Facebooku, která je vaše oblíbená hospoda a proč.

Výherce bude vyrozuměn e-mailem.

Pokud jste netrpěliví, můžete i koupit knížku v knihkupectví Buchkrone v Žitave.

 

Ještě jeden tip pro naše české čtenáře. Grafický román „Nachtgestalten “ vyjde v českém jazyce v roce v nakladatelství Labyrint v Praze v roce 2022 pod názvem „Noční chodci“. A všichni milovníci vlaků se mohou těšit na knihu „Návod k použití pro cestování vlakem“, na které v současné době pracuje Jaroslav Rudiš a kterou v říjnu 2021 vydá nakladatelství Piper.

 

Jaroslav Rudiš kocha podróże, odkrywać nowe miejsca, poznawać nowych ludzi i przy kufelku piwa słuchać opowieści. Opowieści, jakie opowiada się w knajpie, wieczorem po pracy. Najczęściej męskie historie. Tak powstają jego książki, także ta nowa „Nocne kształty” ( Nachtgestalten) jest tego samego rodzaju.  W komiksie, który powstał we współpracy z austriackim ilustratorem Nicolasem Mahlerem, historie powiązane są ze sobą jak perły na sznurku. Na pierwszy rzut oka bez związku, na drugi - mają wiele wspólnego.

 „Nocne kształty” to dialog pomiędzy mężczyznami. Rozmowa przyjaciół, którzy próbują wyjaśnić sobie świat, pocieszyć, a może i uratować, bo życie jest inne niż sobie wyobrażali. Ponieważ kobieta, którą kochasz, jest na przykład żoną kogoś innego. Dlaczego więc nie żyć tak jak żubry, gdzie samce łączą się w grupy jak mężczyźni w karczmie i tylko raz w roku przez kilka tygodni widują krowy i ich dzieci.  Szczęśliwe życie bez konfliktów, bo żubry najwyraźniej wiedzą, jak wygląda życie.

Ale książka ta jest nie tylko o relacjach damsko-męskich. To także opowieść o głębszych, niezagojonych ranach, jakie historie pozostawiły w bohaterach. Historie rodzinne. Historie świata. Historie, które nie można zrozumieć nawet wtedy, gdy ktoś historię studiował. Które nie można zrozumieć, gdy ktoś studiował medycynę, fizykę jądrową, psychologię, socjologię lub sztukę. Albo wszystko razem. Przed którymi się ucieka, od jednego piwa do drugiego, choć w końcu nie ma to znaczenia, bo to już koniec. Albo, jak mówi dziadek jednej z koleżanek, "sowy na to sikają". Przynajmniej tak długo, jak długo pub jest otwarty i można napić się piwa. 

 

Od jednego piwa do następnego – nocne kształty w drodze przez bazaltowo-błękitną noc  (ilustracje: wydawnictwo Luchterhand)

Jak w wielu opowiadaniach Rudiša, tak i w "Nocnych kształtach" humor i tragedia leżą blisko siebie. Ale jak historie pubów sprawdzają się w komiksach? Gdzie mieszczą się te wszystkie słowa, które zwykle w książkach Rudiša zalewają czytelnika jak wodospad?  Dla Nicolasa Mahlera główną zaletą tej historii była forma dialogów: "W komiksach masz wiele możliwości wpływania na czas trwania dialogów. Możesz użyć bezsłownych obrazków, aby stworzyć pauzy, umieścić dialog w małych bańkach i naprawdę go rozbić, umieścić małe fragmenty dialogu w dużych bańkach, aby podkreślić jego znaczenie.  Nawet szeptanie czy jąkanie może być dobrze oddane przez tekst." W "Nocnych kształtach" się to sprawdza, nawet bez głosu narracyjnego. Poprzez bezpośrednie dialogi czytelnik zostaje natychmiast wciągnięty w opowiadane historie. 

Rysunki, utrzymane w prostych tonacjach bazaltowego błękitu i czerni, potęgują nocny nastrój, nie sprawiając wrażenia ponurego czy wręcz beznadziejnego. Wręcz przeciwnie. Ta kolorowa grafika jeszcze bardziej skupia uwagę na dwóch bohaterach. Jak w wielu komiksach Nicolasa Mahlera, rysy twarzy samych bohaterów nie są szczegółowo widoczne, co powinno jeszcze bardziej ułatwić identyfikację z nimi, przynajmniej męskiej części czytelników. 

 Ale co jest najpierw w takiej książce? Postacie czy tekst? " Na początku muszą być bohaterowie. Opowieść powinna być tak napisana, że można ją łatwo zrozumieć, postacie muszą być łatwo rozpoznawalne. „Dla mojego prostego stylu idealne są historie z zaledwie kilkoma bohaterami", wyjaśnia Nicolas Mahler. "Nocne kształty" z dwoma bohaterami są więc dla niego idealne. "Cała historia jest tak naprawdę jednym długim ujęciem kamery śledzącym noc, przeplatanym statycznymi wizytami w pubie. Tak prosty i konkretny projekt obrazu ułatwia skupienie się na dialogach" - kontynuuje. Jaroslavi Rudišowi odpowiadał ten rodzaj współpracy: "Po prostu bardziej lubię dialogi niż opisy." Było to jednak szczególne wyzwanie, bo przy krótkich tekstach każde słowo musiało pasować perfekcyjnie.

 

Jaroslav Rudiš w Nicolas Mahler w pubie. Mamy nadzieję, że dostaniemy piwo… (Foto: wydawnictwo Luchterhand)

Współpracę ułatwił fakt, że oboje znają się od kilku lat. "W 2015 roku wygłosiłem laudację dla Nicolasa, który wówczas otrzymał Nagrodę Domów Literatury w Stuttgarcie. W 2018 roku, kiedy ja odbierałem nagrodę, odwdzięczył mi się przemową." Od tamtej pory często spotykali się przy piwie i sznyclu w wiedeńskiej restauracji "Steman", gdzie narodził się pomysł "Nocnych kształtów". Pod tym względem Jaroslav Rudiš i Nicolas Mahler nie różnią się od bohaterów swojego komiksu. Pytanie, co najbardziej podobało im się we współpracy, jest dla obu takie samo: spotkania robocze przy piwie.

 

 

Losowanie

Dla naszych czytelników otrzymaliśmy od wydawnictwa Luchterhand egzemplarz "Nocnych kształtów", który rozlosujemy wśród Państwa. Napiszcie do 08.03.2021 w komentarzach na Facebooku, jaki jest Wasz ulubiony pub i dlaczego.

Zwycięzca zostanie powiadomiony e-mailem.

Jeśli jesteście niecierpliwi, możecie kupić książkę w księgarni Buchkrone.

 

Kolejna wskazówka dla naszych czeskich czytelników. Komiks "Nocne kształty" ukaże się w języku czeskim w 2022 roku pod tytułem "Noční chodci" nakładem praskiego wydawnictwa Labirynt. A wszyscy miłośnicy pociągów mogą cieszyć się na książkę "Gebrauchsanweisung für's Zugreisen" (Wskazówki dla podróżujących pociągiem), nad którą pracuje obecnie Jaroslav Rudiš i która ukaże się nakładem wydawnictwa Piper Verlag w październiku 2021 roku.