Marcel Frehse und Heiko Fehrmann sind in den Wäldern rund um das Zittauer Gebirge unterwegs. Und am liebsten sind sie mit analoger Kamera und Field Recorder ausgerüstet, wenn sie sich durch die Natur treiben lassen auf der Suche nach einem dieser besonderen Momente: „Den Wald aufzunehmen, wenn möglich ohne menschliche Einflüsse“, sagt Heiko und lacht dabei.

Foto: Mario Israel

Es geht ihnen darum, „fernab der Wege möglichst tief in den Wald einzutauchen und eine enge Beziehung zu diesem natürlichen Lebensraum aufzubauen“. Sie möchten hineinhören. Hineinhören in eine Welt, in der sie Inspiration finden und deren Geräusche Teil ihrer Musik werden. Und das braucht Zeit. Wenn sie einen dieser Plätze gefunden haben, dann stehen sie still. Sehen und hören. Ein Rascheln im Laub am Boden, im Dickicht eine Amsel und hoch über ihnen reiben die Äste im kalten Wind. Der eigene Atem ist das einzige menschliche Geräusch, das sie, so gut es geht, unterdrücken. Diese Erfahrung verbindet die beiden seit Jahren.

Und beide verbindet das gemeinsame Komponieren. Zusammen sind sie das Musikprojekt Nemo & Jaymon und veröffentlichen ihre gemeinsame Musik auf ihrem Netlabel Forest Roots. Dennoch sind sie so verschieden wie Nadel- und Laubbaum. Der eine arbeitet im Webhosting, der andere ist Heilerziehungspfleger. Bei Heiko sind die Einflüsse House und Techno. „Irgendwann habe ich dann Reggae und Dub entdeckt, was starke Einflüsse auf meine Kompositionen hat.“ Er liebt die Klarheit in der Musik und macht die Beats, die Rhythmuselemente. „Aus einem Knacken, einem Knarzen der Bäume lässt sich leicht ein Basskick herausfiltern und ein Rhythmus entwickeln.“

Marcel ist, wie er von sich sagt, der melancholische Typ, der mit den Synthesizern zu tun hat. Der solange an den Synth-Patches feilt, an Klangüberlagerungen und Melodien herumoperiert, bis einer dieser unverwechselbaren Klänge entsteht, der genau seinen Eindruck von dem Erlebten wiedergibt.

Und bei ihm zu Hause wird schnell klar, was er unter dem „Nachspüren von Klängen“ und dem „Erzeugen von Stimmungen“ versteht. Seine Arbeit mit Synthesizern hat längst die Fortgeschrittenenstufe überschritten. Wann immer es seine Zeit erlaubt, probiert er neue Geräte aus. „Es sind nicht immer die neusten, die den erwünschten Sound, die anvisierte Klangwelt ergeben.“ Faszination liegt in seiner Stimme, als er Funktionen und Möglichkeiten seiner Sammlung Musikgeräte aus vier Jahrzehnten beschreibt. Und das hört man auch.

Musik machen sie jeder für sich. Jeder von ihnen hat einen anderen Blick auf die Natur, hört sich anders in den Wald ein, nimmt andere Geräusche wahr. Die Field Recordings fließen in die Musik ein. Aber jeder von ihnen verwendet diese nach seinen Vorstellungen als Quelle für die eigenen Klang-Kompositionen. Und zugleich sind die Aufnahmen ein Bezug zur Natur selbst, eine Vergewisserung.

 

Später treffen sie sich, komplimentieren die Tonspuren, experimentieren mit den Sounds und Rhythmen, bis die Tracks „rund sind“. Dabei ist es wie bei allen kreativen Prozessen, „du musst wissen, wann es fertig ist, es darf nicht zu viel enthalten sein, aber es muss auch die Idee zu erkennen sein. Wenn du die wiegenden Bäume vor dir siehst und das Knistern des gefrorenen Bodens spürst, dann ist es gelungen, diese Stimmung in die Musik zu übertragen.“ Dabei verfolgen sie nicht das Ziel, die Umwelt abzubilden. Es geht ihnen darum, das Empfinden, eine Idee von Wald und seiner Bedeutung abseits der urbanen Welt zu spiegeln. Und das ist jedes Mal anders. „Zu beschreiben, wie es ist, wenn du durch einen mit winterlichem Schnee bedeckten Boden gehst, ist gänzlich anderes als im Sommer, wenn die Erde knorplig trocken und spröde ist und sogar im Wald sich die Luft aufheizt. Das Rascheln der Blätter, Käfer unter der Rinde und wenn du ganz viel Glück hast ein Specht oder ein Käuzchen.“ All diese Geräusche und Klänge sind ihnen Musik.

Irgendwann waren sie nachts unterwegs und dann war da dieser Uhu, ganz laut neben ihnen. Das ging gar nicht anders. Daraus wurde später der Track Nachts im Wald. Synthesizer eröffnen einen Raum, ein Raum aus Tönen, Töne, die in der Ferne entspringen. Sphärisch führen diese hinaus, weg von Menschen und Verkehr an den Ursprung der natürlichen Lebenswelt. Ob an Orte, düster und bedrohlich, an denen das Licht schwach wird, oder zu solchen, an denen die Musik ein Tor aufstößt und sich die Kronen der Bäume zu einem Dom formen.

Peter Wohlleben spricht von einer pflanzlichen Lebenswelt, in der Tiere ungestört leben können – einer Lebenswelt, die den Menschen gar nicht braucht – in der Pflanzen wuchern können, Bäume knorrig wachsen dürfen und wenn ihre Zeit kommt, dort bleiben können.

Und während die Musik pulsiert, wächst die Konzentration und die Gedanken fließen weiter hinaus. Welche Bedeutung hat der Wald für uns? Es mag ungewiss erscheinen, ob Bäume soziale Beziehungen zueinander aufbauen. Erwiesener erscheint indes, dass der Mensch für alles andere Leben verzichtbar ist. Die Bedeutung der Bäume und Wälder für den Menschen hingegen ist unbestritten und jeder würde einen Einfluss auf sich anders beschreiben.

Für viele ist es ein Ort der Erholung. Gleichzeitig besitzt er etwas Unnahbares, Mystisches. Für die, die vertraut mit den Wäldern sind, strahlen Bäume und das Geflecht von Pflanzen eine Anziehung, etwas Beruhigendes aus, oder sind einfach schön. Wie die Meere sind die Wälder eine Urform unserer natürlichen Umwelt. Es ist also richtig, wenn wir als Menschen in die Wälder zurückkehren, zurück zu uns selbst und unserem natürlichen Lebensraum.

Soweit müssen die Gedanken nicht gehen. Was Forest Roots weckt, ist auf jeden Fall unsere Aufmerksamkeit. Und weil sich diese Welt und unsere Gefühle so schwer in Worte fassen lassen, gibt es diese Musik, um einen Weg in unser Gehör und unsere Sinne zu finden.

Diese Musik ist nichts, wenn du im vollen Schwung des Tages unterwegs bist und nebenbei deine To-Dos abarbeitest. Diese Musik zwischen Ambient und Dub mit vielen feinen Einflüssen braucht wie ein Spaziergang im Wald Zeit. Und sich dafür Zeit zu nehmen, lohnt auf jeden Fall. Also, legt euch zurück und hört hinein.

Foto: Mario Israel

 

Marcel Frehse a Heiko Fehrmann jsou na cestách v lesích v okolí Žitavských hor. A ve chvílích když prochází přírodou, při hledání jednoho z těch zvláštních okamžiků, jsou nejraději vybaveni analogovým fotoaparátem a záznamníkem, protože jak říká s úsměvem Heiko, tak chtějí: „Zachytit les, a to pokud možno bez vlivů lidí“.

Fotka: Mario Israel

Jde jim o to „ponořit se co nejdále od cest co nejhlouběji do lesů a vytvořit si úzký vztah s tímto přirozeným životním prostředím“. Chtějí se vposlouchat. Vposlouchat do světa, ve kterém najdou inspiraci a jehož zvuky se stávají součástí jejich hudby. A to vyžaduje čas. Když najdou jedno z těchto míst, tak stojí v tichosti. Aby viděli a slyšeli. Šustění v listech na zemi, kosa v houštině a vysoko nad nimi zvuk větví, které se třou ve studeném větru. Jejich dech je jediný lidský hluk, a ten se snaží co nejvíce potlačit. Tato zkušenost je dva spojuje už léta.

A oba pojí společné skládání. Společně tvoří hudební projekt Nemo & Jaymon a publikují svou společnou hudbu na Netlabel Forest Roots. Ačkoliv jsou odlišní jako jehličnaté a listnaté stromy. Jeden pracuje na webhostingu, druhý je pečovatelem ve zdravotnictví. U Heika jsou vlivy hudby ve stylu house a techno. „V určitém okamžiku jsem objevil reggae a dub, což má silný vliv na mé kompozice." Miluje čistotu hudby a dělá rytmy, rytmické prvky. "Z praskání a vrzání dřeva lze snadno odfiltrovat basskick a vytvořit rytmus."

Marcel, jak sám o sobě říká, je melancholický typ, který má co činit se syntezátory. Hledá tak dlouho na Synth-Patches, manipuluje se zvukovými překryty a melodiemi, dokud nevytvoří jeden z těch nezaměnitelných zvuků, který přesně vyjadřuje jeho dojem z toho, co prožil.

A u něj doma je rychle jasné, co myslí pod pojmy „vcítění se do zvuků“ a „vytvářením nálad“. Jeho práce se syntetizátory již dávno překročila pokročilou úroveň. Kdykoli to čas dovolí, zkouší nové přístroje. „Nejsou to vždy ty nejnovější, které vytváří požadovaný zvuk, cílený zvukový svět.“ Fascinace je znát v jeho hlasu, když popisuje funkce a možnosti své, po čtyři desetiletí vznikající, sbírky hudebních nástrojů. A to také slyšíte.

Každý z nich si dělá hudbu pro sebe. Každý z nich má jiný pohled na přírodu, vnímá zvuky lesa jinak, slyší odlišné zvuky. Nahrávky se záznamníku vplouvají do hudby. Každý z nich je však používá podle svých představ jako zdroj vlastních zvukových kompozicí. A zároveň jsou záznamy odkazem na samotnou přírodu, ujištěním.

 

Později se setkávají, doplňují zvukové stopy, experimentují se zvuky a rytmy, dokud není vše tak, jak si představují. Je to jako při všech tvůrčích procesech: „musíš poznat, kdy je to hotové, nesmí toho být příliš mnoho, ale myšlenka musí být rozpoznatelná. Když před sebou vidíš kymácející se stromy a cítíš praskání zmrzlé půdy, tak se nám podařilo převést tuto náladu do hudby.“ Jejich cílem není popis životního prostředí. Jejich cílem je zprostředkování pocitu, odrazu myšlenky lesa a jeho význam mimo městský svět. A pokaždé je to jiné. „Popsat, jaké to je procházet se sněhem pokrytou zemí, je úplně jiné, než v létě, kdy je země suchá a křehká a dokonce i vzduch v lese se zahřívá." Šustění listů, brouků pod kůrou, a pokud máš opravdu velké štěstí, datla nebo malého zvonka. „Všechny tyto zvuky jsou pro ně hudba.

Jednou byli venku v noci a najednou tam byla sova, velmi hlasitá, hned vedle nich. Nemohli udělat jinak. A tak vznikla později skladba „Noc v lese“. Syntetizéry otevírají prostor, prostor z tónů, tónů, které vyplouvají z dáli. Sféricky vedou ven, pryč od lidí a dopravy k původu přirozeného životního prostoru. Ať už do temných a nebezpečných míst, kde je světlo slabé nebo tam, kde hudba otevírá bránu a tvoří si katedrálu z korun stromů.

Peter Wohlleben hovoří o říši rostlin, ve kterém mohou zvířata nerušeně žít – o životním prostoru, který vůbec nepotřebuje lidi – ve kterém mohou rostliny a stromy volně a divoce růst, a když přijde jejich čas, tak tam mohou zůstat.

A jak hudba pulzuje, tak se zvyšuje koncentrace a myšlenky se volně rozlétají. Jaký význam má pro nás les? Může se zdát nejisté, zda si stromy vytvářejí společenské vztahy. Zdá se však prokázané, že člověk je pro všechny ostatní formy života postrádatelný. Na druhé straně je význam stromů a lesů pro člověka nesporný a každý by popsal jejich vliv na sebe jinak.

Pro mnohé je to místo k odpočinku. Zároveň má v sobě něco nepřístupného, ​​mystického. Pro ty, kteří znají les, vyzařují stromy a síť rostlin přitažlivost, něco uklidňujícího nebo prostě krásného. Stejně jako oceány jsou lesy archetypem našeho přirozeného prostředí. Je tedy správné, když se my, lidé, vracíme do lesů, zpět k sobě samým a našemu přirozenému prostředí.

Myšlenky nemusí zajít až tak daleko. To, co v nás probudí Forest Roots, je v každém případě naše pozornost. A protože se tento svět a naše pocity dají tak obtížné vyjádřit slovy, existuje tato hudba, abychom našli cestu k našemu sluchu a našim smyslům.

Tato hudba není ničím, pokud jste v plném proudu dne a vedle toho ještě děláte to, co musíte splnit. Tato hudba v rozmezí Ambient a Dup s mnoha jemnými vlivy potřebuje stejně jako procházka lesem svůj čas. A vzít si na to čas rozhodně stojí za to. Takže se opřete a zaposlouchejte se.

Fotka: Mario Israelhttps://www.forestroots.de/

 

 

Marcel Frehse i Heiko Fehrmann często wędrują po lasach Gór Żytawskich. Spacerują na łonie przyrody w oczekiwaniu na uchwycenie jakiegoś szczególnego momentu, najchętniej przy użyciu analogowej kamery i rejestratora terenowego: "Chcemy zarejestrować to, co się dzieje w lesie, samą naturę, jeśli to możliwe, bez wpływu człowieka", mówi Heiko śmiejąc się przy tym. 

Zdjęcie: Mario Israel

Ich celem jest "zanurzenie się jak najgłębiej w lesie, z dala od ścieżek, i nawiązanie bliskiej relacji z naturalnym środowiskiem". Oboje chcą się wsłuchać. Wsłuchać się w świat, w którym znajdują inspirację i którego dźwięki staną się częścią ich muzyki. A to wymaga czasu. Kiedy znajdą jedno z takich szczególnych miejsc, zatrzymują się. Patrzą i słuchają. Szelest liści na ziemi, kos siedzący w gąszczu a wysoko nad nimi ocierające się gałęzie w powiewach zimnego wiatru. Ich własny oddech jest jedynym ludzkim dźwiękiem, który tłumią najlepiej jak potrafią. To doświadczenie łączy ich od lat.

Łączy ich wspólna miłość do komponowania. Wspólne są również muzyczne projekty Nemo & Jaymon oraz wspólnie opublikowana muzyka na netlabelu Forest Roots. A mimo to różnią się oni między sobą jak drzewa iglaste od liściastych. Jeden z nich pracuje w webhostingu, drugi jest opiekunem ludzi niepełnosprawnych. Heiko jest pod wpływem House i Techno. "W pewnym momencie odkryłem reggae i dub, które silnie wpływają na moje kompozycje." Uwielbia klarowność w muzyce i tworzy bity, elementy rytmiczne. "Z trzasków, skrzypienia drzew, łatwo jest wychwycić basy i rozwinąć rytm."

Marcel jest, jak sam o sobie mówi, typem melancholijnym, który chętnie spędza czas z syntezatorami. Tak długo szlifuje łączenie i nakładanie dźwięków, tak długo próbuje dobrać melodie, aż otrzyma jeden niepowtarzalny dźwięk, dokładnie odzwierciedlający jego wrażenie tego, czego doświadczył.
Podczas wizyty u niego w domu szybko staje się jasne, co Marcel rozumie przez "śledzenie dźwięków" i "tworzenie nastrojów". Jego praca z syntezatorami już dawno przekroczyła poziom zaawansowany. Kiedy mu tylko czas pozwoli, próbuje nowe instrumenty. "Nie zawsze właśnie te najnowsze tworzą ten poszukiwany dźwięk, ukierunkowany pejzaż dźwiękowy." W jego głosie słychać fascynację, gdy opisuje funkcje i możliwości swojej kolekcji instrumentów muzycznych, których historia sięga czterech minionych dekad. I to też można usłyszeć.

Każdy z nich robi muzykę dla siebie. Każdy z nich ma inny sposób postrzegania przyrody, inaczej słucha lasu, odbiera różne dźwięki. Nagrania terenowe przenikają do muzyki. Jednak każdy z nich używa ich zgodnie z własnymi pomysłami jako źródła własnych kompozycji. A jednocześnie nagrania te są odniesieniem do samej natury, upewnieniem.

 

Później spotykają się, komplementują ścieżki dźwiękowe, eksperymentują z dźwiękami i rytmami aż do momentu, gdy utwory staną się "doskonałe". Tutaj, jak w przypadku wszystkich procesów twórczych, "musisz wiedzieć, kiedy utwór jest gotowy, nie może zawierać zbyt wiele, ale idea musi być rozpoznawalna. Kiedy widzisz przed sobą kołyszące się drzewa i czujesz skrzypienie zamarzniętej ziemi, wtedy udało ci się przenieść ten nastrój do muzyki". Czyniąc to, nie dążą do celu, jakim jest przedstawianie środowiska. Są zainteresowani odzwierciedleniem uczuć, idei lasu i jego znaczenia z dala od miejskiego świata. I za każdym razem jest inaczej. "Opisanie tego, że wrażenia podczas spaceru po ośnieżonej ziemi zimą, są zupełnie inne niż latem, kiedy ziemia jest sucha i zakurzona, a powietrze nagrzewa się nawet w lesie". Szelest liści, chrząszcze pod korą i, jeśli masz szczęście, dzięcioł albo sowa." Wszystkie te odgłosy i dźwięki są dla nich muzyką.

Pewnego razu wędrowali w lesie nocą i nagle tuż obok usłyszeli puchacza, by bardzo głośny. Nie było innej możliwości – ten odgłos stał się ścieżką dźwiękową Nocą w lesie. Syntezatory otwierają przestrzeń, przestrzeń dźwięków, dźwięków, które powstają w oddali.  Sferycznie wyprowadzają je, z dala od ludzi i ruchu ulicznego, do źródeł świata przyrody. Czy to do miejsc, ciemnych i groźnych, gdzie światło jest niewyraźne, czy tach, gdzie muzyka otwiera bramy, a korony drzew tworzą kopułę.

Peter Wohlleben mówi o świecie żywych roślin, w którym zwierzęta mogą żyć bez zagrożeń – świat, który w ogóle nie potrzebuje ludzi – w którym rośliny mogą się rozrastać, drzewa mogą być sękate, a kiedy nadejdzie ich czas, mogą tam pozostać.

I podczas gdy muzyka pulsuje, koncentracja rośnie, a myśli płyną dalej. Jakie znaczenie ma dla nas ten las? Może wydawać się niepewne, czy drzewa budują ze sobą relacje społeczne. Ale wydaje się być udowodnione, że człowiek jest zbędny dla całego innego życia. Znaczenie drzew i lasów dla człowieka jest jednak niepodważalne i każdy inaczej opisałby wpływ na samego siebie.

Dla wielu jest to miejsce odpoczynku. Jednocześnie posiada coś tajemniczego, mistycznego. Dla tych, którzy znają lasy, drzewa i szata roślinna mają magiczną siłę przyciągania, promieniują czymś uspokajającym, lub są po prostu piękne. Podobnie jak oceany, są lasy archetypem naszego środowiska naturalnego. Pragnienie powrotu człowieka do lasu, do siebie samego i swojego naturalnego środowiska jest rzeczą naturalną.

Tak daleko nie musimy naszymi myślami sięgać. Nocą w lesie budzi zdecydowanie nasze zainteresowanie. A ponieważ ten świat i nasze uczucia są czasami tak trudne do wyrażenia, mamy tę muzykę, która pomoże nam znaleźć drogę do nas samych i naszych zmysłów.

Jeśli pędzisz gdzieś w pośpiechu i masz do załatwienia setki spraw, muzyka ta nie sprawi ci przyjemności. Ta melodia pomiędzy ambientem i dubem z wieloma delikatnymi inspiracjami wymaga czasu jak spacer po lesie. Jest ona tego warta, żeby poświęcić jej trochę czasu. Więc, połóż się i słuchaj.


Zdjęcie: Mario Isreal